Grano Salis - Poznávat a naplňovat Boží vůli.

poslal oko

Pod článkem "Špatné rozlišování" jsme s Toníkem (Cizincem) narazili na docela zajímavé téma; Křesťan má svým životem poznávat a naplňovat Boží vůli - existuje však jenom jedna jediná správná varianta Boží vůle, nebo existují snad tisíce různých možností správných voleb podle Boží vůle, které mohou být všechny dobré?

Já zastávám stanovisko, že je vždycky jen jedna jediná volba v konkrétní věci, která je pro člověka ta nejlepší - právě ta naše volba podle Boží vůle. Jak ji nebeský Otec pro každého z nás už dopředu připravil.

Událostmi života nás pak Bůh vede k tomuto jím připravenému rozhodnutí, abychom se i my sami pro něj rozhodli svobodně a dobrovolně.

Můj názor:

"Bůh nám ponechává svobodu rozhodnout se jak dobře, tak i tu samou svobodu rozhodnout se špatně. Protože nám ponechává také plnou odpovědnost za všechny tyto naše skutky. Máme tedy jak možnost získat vlastní zásluhy za správná rozhodnutí, tak také tresty za rozhodnutí špatná.

Jedná se tu pořád o dvě nestejné strany stejné mince."

Ve skutečnosti nás každého Bůh vede jedinou možnou cestou - z mnoha možností pro nás připravil jen jednu jedinou možnost - tu nejsprávnější právě pro každého nás - "ušitou" nám přesně na míru.

Proto je tak důležité pro křesťana poznávat a naplňovat Boží vůli.

Boží scénář každého lidského života je daný a neměnný. Každý z nás zde má od Boha svůj úkol, svůj smysl, který má naplnit.

Nám už jenom stačí ho správně rozpoznávat a naplňovat.

(Ef 2,10)

Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

Bůh nám nepřipravil nekonečný počet scénářů pro náš život - připravil nám pouze jediný scénář našeho života - pro každého z nás jen ten jeden nejsprávnější - protože ten je pro nás nejužitečnější.

Toník s tímto ovšem nesouhlasí:

" Bůh nám nedává "svobodu" hřešit, ale zase máme bezpočet možností si vybrat v životě téměř jakýkoliv směr, jakoukoliv práci a každý ten směr a práce je dobrá, požehnaná a s Bohem. ...

..."Bůh nám připravil prostor svobody, prostor pro rozhodnutí. A k rozhodnutí nás vede. "...

Bůh nás k rozhodnutím v životě vede.

Ale vede nás k naprosto konkrétním skutkům, které pro nás už dopředu připravil. Zde nejsou žádné další varianty našich rozhodnutí ve stejné kvalitě. Můžeme se tedy rozhodnout buď podle Boha jen pro jednu jedinou věc dobře (nejlépe), nebo podle sebe - v mnoha variantách - ovšem už nikoli nejlépe pro nás samotné..

Je jen jediný dobrý scénář pro naše rozhodnutí (udělat právě to, co pro nás Bůh v konkrétní situaci připravil) - všechna ostatní naše rozhodnutí jsou pak horší.

Poznávat a naplňovat Boží vůli - to je to, oč tu běží...

(Ef 2,10)

"Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili."

Bůh nás vede životem k naprosto konkrétním skutkům, které pro nás už dopředu připravil. Zde nejsou žádné další varianty našich rozhodnutí ve stejné kvalitě.

Toník říká:

"Tak to máte blbé, Stando. Můžete si vybrat žít s Bohem nebo bez Boha, můžete hřešit, ale v tak základní věci si vybrat nemůžete a máte boha omezeného na jednu variantu. Není to škoda?

Bůh stvořil svět jako rozmanitý. Každý lísteček, co jich jen na světě je, je jiný. Každá vločka. Každý člověk. A skutků, které pro nás Bůh připravil a ve kterých chodíme, je bezpočet. Bůh není omezený na jednu jedinou variantu.

Někdy Bůh konkrétně řekne, co máme udělat, je potřeba udělat něco konkrétního. Pak není potřeba rozhodování co udělat, stačí tu danou věc udělat.

Ale většinou je to tak, že si vybíráme, z mnoha a mnoha možností a naprostá většina těch možností je dobrá.

Když byli lidi v ráji, bylo to podobné - mohli si vybírat ze všech stromů zahrady. Jen z toho jednoho ne. Bůh jim neřekl, ze kterého stromu mají jíst, dal jim v tom svobodu. Ale řekl jim, ze kterého jíst nemají. V tom jim svobodu nedal, zakázal jim jíst.

Ale potkal jsem i lidi, kteří neměli svobodu a žili takovou divnou představu, že je jen jedna jediná možnost pro život. A ráno se probudili a nevěděli, co si dát k snídani, protože nevěděli, která varianta je správná a Bůh nic. Neřekl jim, jestli si dát rohlík nebo chleba. A ti lidé tam čekají na tu jedinou správnou variantu dodnes, jestli tedy neumřeli hlady."

A zde jsem si uvědomil, že Toník tu má v jistých věcech také pravdu.

Že jeho pohled je pohledem na stejnou věc - jenom z úplně jiného úhlu. Že hovoříme o stejné věci, jen z opačné strany.

Zdánlivě si v životě opravdu vybíráme z nepřeberného množství různých možností - jako ti lidé v ráji z nepřeberného množství různých druhů ovoce. Ale věc není ani zdaleka tak prostá!

Smysl života lidí v ráji nebyl omezen snad jenom na zákaz ovoce ze stromu poznání - byl zároveň také i Boží výchovou.

Totiž, i když budeš jíst pouze dovolené ovoce ze stromů dobrých - nikoli však s mírou, může tě přece z něho v takovém případě také rozbolet břicho!

Takže neměli to ti lidé v ráji zas až tak prosté a jednoduché snad jen se zákazem jednoho jediného druhu ovoce.

Smysl této Boží výchovy vedl kamsi dál za obzor našeho přirozeného poznání - vedl lidi k docela jinému stromu, jehož ovoce lze poznat a ocenit jedině srdcem - k ovoci stromu života (Gn 2,9).

Jestliže totiž bylo pro plody zakázaného stromu charakteristické to, že jeho plody byly žádoucí a lákavé pro oči (Gn 3,6), plod stromu života má pak logicky zcela opačné vlastnosti:

"Jako výhonek před ním vyrostl, jako kořen ve vyprahlé zemi; bez krásy, bez jasu, nepřivábil naše pohledy, bez podoby, jež by nás okouzlila;

pohrdalo se jím, byl opuštěn od lidí, muž bolesti, uvyklý na utrpení, jako někdo, před kým si lidé zahalují tvář, pohrdalo se jím, vůbec jsme si ho nevážili.

On nesl naše utrpení a našimi bolestmi byl obtížen. A my jsme se o něm domnívali, že byl ztrestán, zbitý od Boha a pokořený. Ale on byl proboden za naše zločiny, zdrcen za naše provinění. Trest, jenž nám vrací pokoj, spočívá na něm a v jeho ranách nacházíme uzdravení. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý si šel vlastní cestou a Jahve dal, že na něho padla provinění nás všech. Když ho týrali, pokořoval se, neotvíral ústa jako beránek, jenž se dává odvádět na jatka, jako před střihači němá ovce neotvíral ústa. Chopili se ho násilím, byl souzen. Kdo z jeho současníků se znepokojoval, že byl vyloučen ze země živých, že byl zbit za zločin svého lidu? Pohřbili ho s bezbožníky a hrob má u bohatého, ačkoli nespáchal žádné násilí a v jeho ústech nebyl klam. Jahve ho chtěl zdrtit utrpením; přináší-li svůj život jako smírnou oběť, dočká se potomstva, bude déle žít a jím se naplní Jahvova vůle. Po zkoušce, kterou vytrpěla jeho duše, uvidí světlo a bude naplněn. Spravedlivý, můj Služebník, ospravedlní svým poznáním mnohé, tím, že sám na sebe uvalí jejich provinění. Proto bude mít svůj podíl mezi mnohými a s mocnými se bude dělit o kořist, protože vydal sám sebe na smrt a protože ho počítali ke zločincům, zatímco on nesl hřích mnohých a přimlouval se za zločince." (Iz 53).

Já tedy Toníkovi říkám:

"Můžeme se tedy rozhodnout buď podle Boha jen pro jednu jedinou věc dobře (nejlépe), nebo podle sebe - v mnoha variantách - ovšem už nikoli nejlépe pro nás samotné.."

Toník na to:

"Tak to máte blbé. Ale vaše věc, co žijete.....skutků, které pro nás Bůh připravil a ve kterých chodíme, je bezpočet. Bůh není omezený na jednu jedinou variantu...."

Tak v tomto se tedy zásadně lišíme (říkám já).

"Podle tvého názoru by sis mohl vzít bezpočet jiných manželek a prožít s nimi stejně kvalitní a šťastný život, jako s tvou nynější manželkou. Tvá žena je tedy nahraditelná, je jen jednou z mnoha možných variant.

Klidně si vybírej ovoce ze všech stromů zahrady ...".

Já tvrdím opak:

moje žena není nahraditelná žádnou jinou ženou - to, že jsme se v životě potkali a zamilovali se do sebe, bylo připraveným Božím dílem - jediným možným scénářem našich životů, který dává smysl. Všechny události našich životů k tomuto spěly. Podobně naše docela konkrétní děti jsou jedinečným darem od Boha připraveným už dopředu v Božím plánu.

Kdysi jsem slyšel takovou metaforu: S lidmi je to jako s půlkami jablka. Bůh rozkrojí jablko z ráje na dvě poloviny a hodí je do světa. Když se ty dvě poloviny setkají a spojí - tehdy vytvoří ideální manželskou jednotu. Žádná z jiných půlek jablek, co jich je po světě, se nemůže dokonale spojit s jinou polovinou cizího jablka, než jen ta jedna, která k němu původně patří....

A ujišťuji tě naprosto upřímně a s čistým srdcem: "Nemáme to vůbec blbé!"

Pokud by totiž existovaly různé (stejně dobré) možnosti tvých manželství s různými jinými ženami, byly by logicky také tvoje děti v různých genetických variantách.