Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ondřej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 311, komentářů celkem: 388046, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 42 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
Frantisek100
cizinec
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106546148
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5.
Vloženo Pondělí, 30. leden 2006 @ 09:13:31 CET Vložil: reformovany

Ekumenismus Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení neznamená fatalismus! P 5

V kapitole 'Stav padlého člověka – aneb – čekání na peklo. Předurčení. P3 ' jsme si ukázali, co říká Bible o stavu padlého člověka a v kapitole 'Proč je ve světě tak málo zla? Předurčení P4. ' jsme vysvětlili, proč se i přes naprostou lidskou zkaženost život na Zemi nestal peklem. Jako padlí lidé jsme podobni zločincům, kteří čekají ve svých celách, až budou po právu odsouzeni k popravě. Jaká je tedy naše naděje? Spravedlivý soud jistě ne! Ten povede k odsouzení k hroznému trestu v pekle! Jedinou naší nadějí je tedy milost. Jenomže s milostí je totiž ta potíž, že jí nemá v rukou zločinec, aby si ji dal sám, ale panovník. Zjišťujeme tedy, že naše záchrana je v Božích rukou. Myslíte, že to vede k fatalismu? Doufám, že se nám podaří ukázat, že nikoliv. Bible nás jasně učí, že jsme spasení rozhodnutím Boží milosti skrze víru v Ježíše Krista. Následující verš bychom bez přehánění mohli nazvat jádro evangelia v jedné větě.


Ef 2,8
Milostí tedy jste spaseni skrze víru.

Zde je odpověď na dvě zásadní otázky. Proč jsme spaseni? Protože se Bůh rozhodl dát nám milost! Jak jsme spaseni? Vírou v Ježíše Krista! Je to úžasně jednoduché! Někdo možná namítne: "Ale já jsem se setkal s nabídkou evangelia a rozhodl jsem se pro Ježíše." Je ale otázkou, zda se vzhledem ke stavu člověka něco takového může vůbec stát? Ukázali jsme si, v jak hlubokém nepřátelství je padlý člověk s Bohem. Nedává nejmenší smysl, aby se člověk po tom, co je "informován o evangeliu", rozhodl jen tak pro svého nejhoršího nepřítele. Leda, že by byl informován špatně. Padlý člověk potřebuje být přitažen/obrácen/regenerován. Nepotřebuje nic menšího než výměnu svého starého padlého srdce, které chce dělat jen zlá rozhodnutí. Vystihuje to následující verš.

J 6,44
Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Abychom přišli k Ježíši Kristu nám musí být dáno od Boha Otce. Není-li to někomu dáno, pak evangeliu neuvěří.

J 6,65
A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."

Křesťané jsou tedy posláni, aby kázali evangelium, a komu z lidí dá Pán Bůh milost, ten evangeliu uvěří a je spasen. Kdo Boží milost nedostane, ten evangeliu neuvěří. Je to však fatalismus? Rozhodně není! Ten, kdo nepřijde k Ježíši Kristu, k němu nepřijde proto, že k němu přijít nechce. Proč nechce? Protože má staré padlé srdce. Ale je to pořád jeho volba, a proto za ni nese odpovědnost. Pokud dá Bůh někomu nezaslouženou milost a vymění mu/jí srdce - dá mu/jí přijít k Ježíši Kristu a On ho/jí nevyžene ven!

J 6,37
Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.

Nechceš přijít k Ježíši Kristu? Je to Tvoje volba, za kterou jednou poneseš odpovědnost. Chceš opravdu přijít k Ježíši Kristu? Pak jsi dostal/a nezaslouženě úžasnou milost a máš zaslíbení, že Tě Ježíš Kristus nevyžene ven! Nemusíš se bát, že nastane situace, že budeš toužit přijít k Ježíši Kristu a On by Tě snad vyhnal se slovy, že nejsi z počtu vyvolených - to by byl opravdu drsný fatalismus. Ježíš Ti však naopak zaslibuje, že Tě nevyžene ven! Kde je zde nějaký fatalismus? Jinými slovy to říkají i následující verše.

Mt 11, 25-28
V ten čas řekl Ježíš: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Zjevení pravdy je v Božích rukou a současně k sobě Ježíš zve všechny, kdo jsou obtíženi břemeny, a zaslibuje jim odpočinutí. Cítíte se obtíženi? Kdo Vám brání přijít k Ježíši? Ježíš Vás k sobě zve! Zde není ani stopa po fatalismu. Máme zde svobodu volby spojenou s odpovědností. Jak už jsme si však vysvětlili, jsou naše volby podmíněny naším charakterem. A ten je v základním - padlém stavu beznadějně zkažený. V Božích rukou je rozhodnutí, komu padlý charakter obnoví a koho naopak ponechá v jeho zkaženosti. Abychom věděli, že na své spáse nemáme nejmenší zásluhu, kterou bychom se mohli před Bohem pochlubit, je dobré si připomenout, že je to Bůh, kdo volí padlého člověka a obrací ho k sobě. Kdyby totiž volba byla ponechána na padlých lidech, k Bohu by se neobrátil nikdo a všichni by tak zákonitě, navzdory Boží nabídce, skončili v pekle.

Ga 4,9
Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase nevracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?

1. Pt 2,25
'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.

Přestože došlo k pádu, tak že se lidé proti Bohu vzbouřili, rozhodl se Bůh nechat proběhnout dějiny. Co se týče spasení lidí, kteří se objeví na této zemi během celé její historie, měl Bůh v zásadě následující tři možnosti:

1. Nespasit nikoho. Bůh člověka varoval, že propadne smrti, když bude jednat určitým způsobem. Člověk neuposlechl a to má své důsledky. Bůh by mohl zatratit všechny lidi a zůstal by spravedlivý a dobrý. Vůči všem lidem by tak Pán Bůh projevil spravedlnost.

2. Poslat Vykupetele Ježíše Krista a spasit všechny lidi díky nekonečné hodnotě Kristovy oběti na kříži. Vůči všem lidem by Pán Bůh projevil spasitelnou milost a zůstal by dobrý a spravedlivý. Spravedlnost požadovaná zákonem by byla naplněna v oběti Ježíše Krista.

3. Bible nás však učí, že se Pán Bůh rozhodl udělit části padlého lidstva milost díky oběti Ježíše Krista. Vůči části lidstva se tak rozhodl uplatnit milost a vůči zbývající části spravedlnost.

1. Pt 2,6-9
Neboť v Písmu stojí: 'Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.'Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným',ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky, toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Jedni tedy přicházejí k pádu svým vzdorem proti Božímu slovu a byli k tomu určeni. Jiní však jsou rod vyvolený - lid, který ač chodil v temnotách jako celé padlé lidstvo propadlé smrti od své vzpoury, najednou uviděl veliké světlo.

Iz 9,1
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.



Shrnutí

Člověk je ve svém padlém stavu odkázán pouze na Boží milost.
Nedostává ji na základě polehčujících okolností nebo "předzvědění" své reakce na evangelium. To by totiž už milost nebyla milostí, protože by si menší zkažeností nebo správnou reakcí na "informaci o evangeliu" mohl svou spásu zčásti zasloužit. Přesto se však nejedná o fatalismus, neboť lidé ponechaní v padlém stavu odmítají evangelium dobrovolně, zatímco ti, kteří dostanou milost a jejich srdce je Bohem obnoveno, je dobrovolně přímají. Každý tedy dostává to, co chce, a nikdo si nemůže stěžovat, protože ti, co jsou předurčeni k pádu, si svůj pád přivodí vzdorem vůči Božímu slovu a nakonec dostanou to, co zasluhují. Naopak těm, jež jsou z Božího milostivého rozhodnutí předurčeni ke spáse, je obnoveno jejich srdce a oni dobrovolně a s radostí přijímají evangelium a jsou díky nezasloužené Boží milosti nezaslouženě spaseni. Pokud Vám to zní poněkud odlišně od evangelia, které jste slyšeli, pak Vám bylo evangelium zvěstováno "poněkud jinak", než je zapsáno v Bibli. Podívejte se tedy do Bible, zda to, co jste v tomto článku četli, souhlasí s pravdou Božího slova. Nepřijímejte slepě, ale všechno zkoumejte ve světle Bible.
Pro čtení další kapitoly klikněte prosím na následující odkaz: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6





Odkazy na všechny dosavadní kapitoly o předurčení:













"Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5." | Přihlásit/Vytvořit účet | 13 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5. (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 30. leden 2006 @ 13:47:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ač jsem sám zastáncem Božího vyvolení, něco mi tu nehraje. Pokud by na vyvolení vůbec nemělo vliv to, jaký člověk je a jak reaguje na různé podněty, pak by Bůh nejspíš musel udělovat milost podobným způsobem, jako generátor náhodných čísel a vybrat zrovna toho, nad jehož jménem padne určitá posloupnost číslic.

A já se ptám:

Jaký by to vůbec mělo smysl?

Byl by vůbec Bůh spravedlivý, kdyby se vůči lidem a jejich věčnosti choval jako generátor nahodných jevů? V čem by taková spravedlnost asi tak mohla spočívat?

Proč by Bůh nespasil všechny lidi, když je to Jeho vůlí?

Je možné mluvit o dobrovolnosti, když by jedni neměli možnost pozitivně reagovat na evangelium, a jiní by zase nezareagovali negativně? V čem taková dobrovolnost spočívá, když by evidentně byla naordinována zvenčí Bohem?

Proč by Bůh nestvořil hned na počátku lidi tak, aby byli takoví jako po 'výměně svého padlého srdce'?

Pokud takoví lidé na počátku byli, proč tedy padli a kde je záruka, že i ti vyvolení posléze v novém světě nepadnou opět a celá historie se nebude cyklicky opakovat?


To jsou z některé z otázek, na které tento krajní výklad Božího vyvolení podle mého názoru neumí uspokojivě odpovědět. Ovšem zrovna tak řadu z nich neřeší ani arminiánský pohled, kdy pro změnu vyvstává spousta jiných otázek a především výraznějších konfliktů s Biblí.

Mimochodem, je někde v Bibli napsané, že si Bůh vyvoluje svůj lid zcela nezávisle na tom, jací jednotliví lidé uvnitř jsou? Já bych řekl, že nikoliv. Například takové apoštoly (včetně Pavla) si Ježíš vybíral zcela záměrně, neboť byli přesně takoví, aby naplnili Boží plán. To však nijak neodporuje tvrzení, že milost všichni z nich dostali zcela zadarmo, nezaslouženě a že se jí tedy nemohou chlubit. Mnoho lidí se zřejmě chovalo podle lidských měřítek lépe než Saul-Pavel, který dokonce schvaloval zabíjení křesťanů, ale prostě v jeho nitru bylo něco, co si Bůh mohl neuvěřitelným způsobem použít, a tak to udělal.

Také by bylo nelogické lidem nadávat za něco, co by nijakým způsobem nemohli ovlivnit. Tedy je hloupost říkat jim, nehřešte a čiňte pokání, nebo nadávat farizeům za jejich pokrytectví, pokud by nebylo v jejich moci své chování změnit.

S pozdravem,

wollek



Re: Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 30. leden 2006 @ 15:06:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravim wolleku

a dekuji za komentar. Otazky v nem ponekud predbihaji dalsim clankum ktere planuji a tak zatim zareaguji jen na jeden bod.

w
Například takové apoštoly (včetně Pavla) si Ježíš vybíral zcela záměrně, neboť byli přesně takoví, aby naplnili Boží plán.

r
Kdo dal ale v konci koncu apostolum takovou genetickou vybavu jakou meli? Kdo zpusobil, ze se narodili v urcite dobe v urcite zemi a v urcitych rodinach a tedy dostali urcitou vychovu nebo v pripade apostola Pavla i vzdelani?

Zda-li ne Ten, ktery pusobi vse rozhodnutim sve vule? Verim, ze nize uvedene verse davaji jasne odpovedi.

Ef
1,11 On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání,


Z
139,13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
139,14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
139,15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
139,16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

Ga
1,15 Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se
1,16 zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku,

Jr
1,4 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
1,5 "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka."



zdravi
reformovany



Re: Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5. (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 30. leden 2006 @ 16:53:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý reformovaný,

děkuji Ti za odpověď a budu se těšit i na další odpovědi v následujících článcích. Možná by bylo dobré, kdybys je pak nějak zvýraznil, popřípadě můj dotaz překopíroval do diskuze k článku a odpověděl na něj tam konkrétněji, ať do nezapadne do ztracena. Prosím:-)

Pokud jde o tuto odpověď i Tebou citované verše, nejsem až tak přesvědčen, že je lze vztáhnout takovým způsobem, jako to doslovně činíš. Tedy:

Kdo dal ale v konci koncu apostolum takovou genetickou vybavu jakou meli? Kdo zpusobil, ze se narodili v urcite dobe v urcite zemi a v urcitych rodinach a tedy dostali urcitou vychovu nebo v pripade apostola Pavla i vzdelani?

Podle mého názoru všechno uvedl do pohybu Bůh, vše podléhá přírodním zákonům, které On stanovil a do kterých pravděpodobně pro nás blíže nepoznatelným způsobem zasahuje a v jistých případech dokonce jedná v rozporu s nimi, čemuž říkáme zázraky. To jistě ano. Ale představovat si, že Bůh osobně každého jednoho člověka utká s konkrétním záměrem v těle matky, tak jak praví žalmista, se mi nejeví jako příliš realistické. Znamenalo by to, že by podobným způsobem dokonalý Bůh utkal např. siamská dvojčata, či jiné různě poškozené a postižené děti. To je těžko myslitelné, ačkoliv fantazii se jistě meze nekladou. Nemohu dokázat, že to tak, jak tvrdíš Ty, není, nicméně, pak by ses musel pokusit najít smysl toho, proč Bůh záměrně stvoří třeba ta siamská dvojčata, z nichž mnoho není schopno ani samostatného života a bez moderní lékařské vědy by se jen málokteré dočkalo života plnohodnotného, resp. samostatného.

Zrovna tak si nemyslím, že Bůh od početí utkal Jidáše v těle matky se záměrem, že prostě musí zradit Ježíše a nebude mít žádnou jinou volbu.

Ano, v konečném důsledku Bůh každého člověka stvořil, ale podle toho, co je nám známo, se mnohem spíše jedná o jakýsi proces vykonávaný podle jistého programu, který je dán genetickým kódem, který je od Boha. Nezanedbatelnou roli zde hraje i prvotní prokletí země a z toho plynoucí degenerativní proces během rozmnožování. Také se dá sotva předpokládat, že Bůh aktivně ovlivňuje lidi, aby počali nemanželské děti, popř. děti vzešlé ze znásilnění atd. Prostě role lidské mysli, onoho programu a přírodních zákonů daných Bohem je zde těžko přehlédnutelná.

S pozdravem,

wollek



Re: Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 31. leden 2006 @ 13:02:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravim wolleku

a dekuji za dalsi komentar.


Opravdu doufam, ze se k temto otazkam jeste dostaneme. Protoze vidim, ze Te tato problematika zajima, rad bych Ti doporucil tento clanek, ktery alespon muze naznacovat odpoved na mnohe:

Are There Two Wills in God?
Divine Election and God's Desire for All to be Saved

http://www.desiringgod.org/library/topics/doctrines_grace/2wills.html


Verim, ze Bible ukazuje, ze Buh ma pod kontrolou opravdu vsechno.

Pr
16,4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Samozrejme, ze i Jidas volil z ruznych alternativ, ale i Jidasova volba byla podminena jeho padlou prirozenosti. Volil co chtel a to co chtel byla zrada. Nemuze se vymlouvat, protoze k te volbe nebyl "dotlacen", ale jeho volba byla v Bozim planu.

zdravi
reformovany





Odkazy ke studiu předurčení - všechny dosavadní články série: (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 17. srpen 2007 @ 00:20:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Odkazy ke studiu předurčení - všechny dosavadní články série:












reformovaný



Re: Skončí všichni lidé v pekle nebo je naděje na spásu? Předurčení P 5. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 28. prosinec 2015 @ 16:02:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Někdy dochází k nedorozumění, protože je predestinace chápána příliš fatalisticky.

Pak je dobré pamatovat na zaslíbení:

J 6,37
Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.

Sám Kristus zde říká:
"kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven."

Chceš přijít ke Kristu? Tak neváhej a učiň to hned. On Tě nevyžene! V celé Bibli nenajdeš příklad, že by odehnal někoho, kdo k Němu s důvěrou přišel. Vyhledej klidné místo a v modlitbě k Němu přijď. Neodkládej to.

Jen pak pamatůj, že to chtění přijít ke Kristu v Tobě působí Otec.


Boží pokoj Ti přeje

reformovaný



Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy