Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ IIIb.
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:09:36 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 KAPITOLA 7. CHVALOZPĚVY PÁNU
Doufám, že jsem objasnil základní biblický obraz věřících při uctívání. Je ale důležité, abychom vedle toho obrazu dali také obraz věřících jak zpívají. Fakt je, že píseň a spojení v písni hrají důležitou roli v křesťanském životě. Žalmy (a mnoho jiných míst ve Starém zákoně) na nás často naléhají, abychom “Zpívali Hospodinu”. Naléhají také, abychom občas rozšiřili svůj repertoár! (Zpívejte novou píseň Hospodinu”.) V Novém zákoně nás apoštol Pavel pobízí, abychom zpěv zahrnuli do našeho křesťanského životního stylu: “Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a duchovními písněmi” (Koloským 3:16).
Život v Království Božím, tak jak v Bibli vidím, je hezky protkán písněmi! Navíc je docela jasné, že zpívání věřících nemá být omezeno na pokusy o sólo! Na stránkách Písma často nacházíme věřící zpívající společně dohromady. Nemluvím o zpívání v Jeruzalémském chrámu, protože to bylo obyčejně prováděno pěveckým sborem a ne celým shromážděním. Avšak ve Starém zákoně je mnoho jiných příležitostí, kdy obyčejní židovští věřící zpívali společně Hospodinu. Zde jsou některé příklady: Když se bezpečně dostali přes Rudé moře (Exodus 15:1); když našli studnu s čerstvou vodou pramenící v poušti (IV. Mojžíšova 21:17); když přinesli truhlu smlouvy zpátky do Jeruzaléma (1 Paralipomenon 13:8); když se vraceli ze “zajetí” (Žalm 126:2); když obnovili hradby Jeruzaléma (Nehemiáš 12:27). Musí se připustit, že to byly velmi zvláštní příležitosti - avšak starozákonní věřící si museli vytvořit repertoár písní, které měli ve zvyku zpívat společně, aby byli schopni vypuknout do kolektivního zpěvu v ty doby zvláštního požehnání! To stejné je v Novém zákoně. Shledáváme Ježíše a jeho učedníky, jak zpívají společně po skončení “Poslední večeře” (Matouš 26:30; Marek 14:26). Ve 4. kapitole této brožurky jsme se už zmínili o zpívání žalmů během jednoho z nahodilých shromáždění celé místní církve v Korintu (1 Korintským 14:26). A všimli jste si, že když Pavel psal skupině v Kolosech ohledně “žalmů, chválení a duchovních písní”, mluvil o době, kdy se sejdou dohromady, budujíce jeden druhého ve víře (Kolosenským 3:16). TO VŠE POSKYTUJE JASNÉ PONAUČENÍ VŠEM KRESŤANŮM, KTEŘÍ JSOU “MIMO STRUKTURY”. NESMÍ ZTRATIT KONTAKT S “PÍSNĚMI SIÓNU”. HUDEBNÍ DĚDICTVÍ MINULOSTI SPOLU S NOVÝMI PÍSNĚMI TAK JAK POVSTÁVAJÍ, JSOU PRO NĚ, ABY JE POUŽÍVALI, JAK OSOBNĚ TAK SPOLEČNĚ.
* * * * * * * * * * * *
Nemusí ale věřit tomu, že pokaždé když zpívají žalmy, chvály a duchovní písně, to musí nutně vést k uctívání nebo duchovnímu povznesení. Mnoho z těch nestrukturovaných věřících vystoupilo z “charismatických” sborů, kde doba křesťanského zpěvu “selhala”, pokud se nedosáhlo určité atmosféry. “Mám obavy, že dnes jsme “nepronikli k uctívání” - to by byla typická poznámka, kterou byste možná slyšeli od zklamaného křesťana po reklamované “době uctívání”. Existuje mezi nimi očekávání, že křesťanské společné zpívání má vždycky vést k báječným vnitřním pocitům nebo k silnému vědomí Pána. Takové očekávání je zase často příčinou dobře míněných ale nevhodných pokusů o vynalezení věcí a o manipulování lidskými reakcemi. To ale není podle Písma. Jak jsme dříve poznali, skutečné uctívání bylo něco, co “vytrysklo” když si člověk uvědomil Boha nějakým zvláštním způsobem. To se mohlo stát během zpívání duchovních písní - ale mnohem častěji se to přihodilo při jiných příležitostech. Bible ale nicmémě pobízí ke zpěvu, a to společnému zpěvu. To znamená, že společného křesťanského zpívání si máme cenit jako takového, ať už to vede či nevede k uctívání nebo k “atomosféře”. Tak jak zpíváme, může se vyvinout reakce uctívání - avšak když se nevyvine, je to zcela přijatelné. V mém vlastním domě se například čas od času sejdeme kolem piana. (V jiných domech to může být kolem kytary; kolem CD - nebo audio kazety; nebo, což je nejčastější, zpívá se bez jakéhokoliv nástroje.) Ceníme si toho, že můžeme “zpívat Pánu”. Smířili jsme se s tím, že někdy to není víc než zpěv - ale někdy zase jsou naše duchy dotknuty a vytryskne z nás srdečné uctívání. Když křesťan zpívá jako jednotlivec, nebo když zpívá rodina, není v tom tak nějak žádný nátlak na vytváření umělého uctívání. Když je ale hodně členů dohromady, nátlak existuje - obzvláště když vaše pozadí je takového druhu, jaký jsem právě popsal. Někdy jsem si myslel, že právě kvůli tomu nebezpečí křesťané “volných sdružení” jsou trochu přemrštěně opatrní ohledně “společného zpívání”. Nebezpečí snahy o vytvoření umělého uctívání se ale dá lehce vyhnout tím, když jednoduše myslíme podle slov: “Zpívejme společně Pánu”, spíše než když si určíme intenzivnější cíl: “Nyní vejděme do uctívání”. Tak jak jsem řekl už dříve, Písmo si, jak se zdá, cení společného zpívání křesťanů jako takového - zcela nezávisle zda to vede k uctívání či ne. Prostý stav mysle “Zpívejme Pánu” nechává místo pro uctívání, aby plynulo pokud se to má stát, ale při tom nevytváří nic umělého.
* * * * * * * * * * * *
Jak jste si samozřejmě všimli vůbec netvrdím, že uctívání nemůže plynout z církevních bohoslužeb a předem určených "dob uctívání". Volně se přiznám, že během všech těch let jsme zažili nádherné chvíle pravého uctívání během bohoslužeb a shromáždění - obyčejně v souvislosti "zpívání Pánu". Není pochyby o tom, že "písně Siónu" mohou vzbudit vyjádření vděčnosti a ocenění našeho nebeského Otce a našeho Spasitele. Potenciál k tomu vždycky je, ať už je pozadí jakékoliv- nestrukturované nebo strukturované. Bible vskutku uvádí příklad, kdy uctívání "vytrysklo" během zpěvu (jen pěveckého sboru!) během jedné "oficiálně pořádané" chrámové bohoslužby. (Podívejte se na 2 Paralipomenon 29:27-28, pokud chcete podrobnosti.) V této brožurce se tedy určitě nepřu, že uctívání se nemůže přihodit během předem zavedené bohoslužby. To co tvrdím je, že nemusíte mít bohoslužby, abyste mohli uctívat. Uctívání může plynout ze skromného "zpívání Pánu", dokonce i když je nejméně očekáváme. A uctívání může plynout ze situací, do kterých zpěv vůbec není zapojen! Musíte si vzpomenout na vzkaz minulé kapitole - že ten nejobvyklejší podnět k uctívání bylo uvědomění o Pánu a ne píseň o něm! Některé z nejlepších chvílí uctívání, které jsem kdy zažil, neměly ani jednu notu muziky! Byl do toho obyčejně zapojen malý počet lidí, sdílejících se na svých zkušenostech dobré Boží ruky činné v jejich životech. Nesdíleli se chladným udáváním suchých faktů, ale s vřelou vděčností a obdivem. Vzpomínám si na některé velmi zvláštní chvíle, kdy neplánované sdružení dvou párů nebo několika přátel vedlo k mocnému vědomí Pánovy přítomnosti a k nutnosti jeho uctívání. Na shrnutí; Necítím žádnou potřebu kritizovat bohoslužby, které jiní lidé shledávají užitečnými. Necítím ale také žádnou potřebu k tomu abych já osobně přijímal kritiku proto, že "nechodím do kostela". Klidně uvěřím slovům lidí, kteří chodí do kostela (nebo do shromáždění), když říkají: "Měli jsme nádhernou dobu bohoslužeb". Potvrzuji ale zároveň, že křesťané "mimo ty struktury" vchází do uctívání z hloubky srdce ve všech různých situacích, s hudbou nebo bez hudby. PEČLIVÁ STUDIE TOHO, CO BIBLE VLASTNĚ O UCTÍVÁNÍ ŘÍKÁ, MI BOHATĚ OBJASNILA, ŽE TI LIDÉ NIJAK "NEPŘICHÁZÍ PŘI UCTÍVNÍ ZKRÁTKA", I KDYŽ SE NEÚČASTNÍ "BOHOSLUŽEB".
* * * * * * * * * * * *
Nepřichází ale možná zkrátka při vyučování, nebo při příležitostech ke stykům s nevěřící obcí, nebo při pořádném vedení? Tyto záležitosti budou předmětem třetí části této brožurky.
|
