Grano Salis - Vrátím se do svého domu. Pokračování 1.

Matouš 12,43 až 45: Když pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. Tu říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. A když přijde, nalezne dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a bere s sebou sedm jiných duchů, horších než je sám; a když vejdou, bydlí tam. A poslední věci onoho člověka bývají horší než první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.

Ve všech církvích jsou dva druhy věřících. Tělesní a duchovní. Nejlépe to vystihuje apoštol Pavel v 8 kapitole Římanům. Mnozí tělesní křesťané si myslí, že svůj život zasvětili Bohu, jenže jejich způsob života se stále řídí myšlenkami a úvahami z jejich přirozeného života. Žijí podle své vůle. Takovým věřícím nehrozí, že by mohli upadnout do pasivity. Těch se zlí duchové nezmocní kvůli pasivitě, ale kvůli jejich tělesností mají kdykoliv místo v mysli těchto věřících. Pavel věděl, že i když věřící v Korintu jsou spasení, jejich mysl ještě není obnovená. Mnozí věřící se chlubí svou upřímností, nebo že jsou vedení čistými pohnutkami. Jenže si nejsou schopni uvědomit, že dokud chodí podle své staré přirozeností, tak ani jejich nejlepší úmysly nemají před Bohem žádný význam.
Apoštol Pavel v listu do Korintu upozorňuje, že někteří takoví káži „jiného Ježíše“ a přijímají „jiné evangelium“. Do mysli tělesných věřících může být nasazeno bludné učení, které je svede od čistého Kristova evangelia. Tak „had“ jedná i dnes. Stále předstírá, že je andělem světla, aby věřící ve své mysli uctívali „jiného Krista“, který není Pán, aby přijali „jiného ducha“, který není Duch Svatý, a aby mezi věřícími šířili „jiné evangelium“, které není evangeliem Boží milosti. Satan tato svá „učení“ proměňuje v myšlenky a nasazuje je do mysli tělesných věřících. Kolik věřících ví, že satan člověku dává dobré myšlenky, cituje Boží slovo, dává svá zjevení, a tak by se dalo pokračovat dál.
Pasivitě a s tím spojené posedlostí zlými duchy nebo démony můžou propadnout je ti, kteří jsou ochotni slyšet a uposlechnout každý Boží příkaz. Vůle takových věřících má sklon upadat do pasivity.
Tady je třeba uvést na pravou míru některé bludy. Mnozí jsou přesvědčeni, že Bůh takové ochraňuje. Vždyť mají tak čisté pohnutky! Je možné, že by Bůh dopustil, aby zlí duchové oklamali ty, kteří jej věrně hledají? Mnozí se domnívají, že Bůh by měl ochraňovat své děti ve všech situacích. Nevědí, že k tomu, aby se mohly těšit Boží ochraně, musí splňovat podmínky pro Boží ochranu.
Splňuje-li věřící podmínky pro působení zlých duchů, Bůh jim nemůže zakázat, aby působili. Bůh je Bůh, který dodržuje zákon. Pokud se věřící vydal, ať už úmyslně či neúmyslně, do rukou zlých duchů, Bůh jim nemůže upřít právo ovládnout věřícího. Mnozí se mylně domnívají, že mají-li čisté pohnutky, budou před klamem ochráněni. Nevědí, že nejsnáze se dají oklamat lidé s čistými pohnutkami. Poctivost není stav, který by zabránil oklamání; takovým stavem je poznání. Věřící, který se nezajímá o učení Bible, není bdělý a nemodlí se, a jestliže si myslí, že čisté pohnutky jej samy o sobě ochrání před klamem, bude jistě oklamán. Jak může takový očekávat, že jej Bůh ochrání, když se nechal oklamat a splňuje podmínky pro působení zlých duchů. Věřící, který se zasvětil a domnívá se, že již stojí a je pevný, je již oklamán. Příčinou posedlostí démony je pasivita, a příčinou pasivity nevědomost.
Pasivita je vlastně špatně chápaná poslušnost a špatně chápané zasvěcení. Jestliže věřící ví, že Bůh chce, aby s ním věřící spolupracovali, a že si nepřeje, aby se lidé proměnili ve stroje, nedopustí, aby sklouzl do pasivity, a nečeká, až přijde Bůh a dá mu nějaký impulz. Věřící do tohoto stavu upadají hlavně z nevědomosti. Tady je důležité poznání, aby dokázal odlišit Boží podnět od satanova díla. Protože věřící bývají posedlí démony pro nevědomost, musíme se pozorně zamyslet nad některými věcmi, u nichž snadno dochází k nesprávnému pochopení.
Podívejme se co napsal apoštol Pavel Gal. 2,19-20:
S Kristem jsem ukřižován. Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Často bývá pasivita zaviněna chybným chápáním pravdy o tom, že jsme „zemřeli s Kristem“. Takoví se domnívají, že by měli ztratit svou osobnost, že by již neměli mít svou vůli a moc nad sebou a že by jejich „já“ mělo naprosto zemřít. Stávají se z nich stroje poslušné Boha. Myslí si, že už nesmějí mít žádné pocity, že by měli zrušit celou svou osobnost a odstranit všechna přání, zájmy a životní cíle. Stávají se z nich mrtvoly. Přestávají být „já“; jejich osobnost zmizela. Mysli si, že požadavek, aby zemřeli s Kristem, jim přikazuje, aby sami sebe vymazali, zrušili a aby „spáchali sebevraždu“ do té míry, že by neměli žádné pocity týkající se jich samých, žalu a tak dále, aby cítili pouze Boží jednání, působení a vedení. Mají za to, že zemřít svému já znamená přestat si být vědom sám sebe. Proto vydávají své „sebeuvědomění“ smrti a snaží se zemřít natolik, že necítí nic než Boží přítomnost. Myslí si, že by jejich osobnost již neměla existovat, protože „žije ve mně Kristus“. Protože je v nich Kristus, myslí si, že by se mu měli pasivně podřídit a nechat jej myslet a cítit za ně. Nevšímají si však Pavlovy následující věty: „Život, který nyní žiji v těle“! Pavel zemřel, ale Pavel nezemřel! Jeho „já“ bylo ukřižováno, a přesto jeho „já“ žije. Poté co prošel křížem, Pavel řekl: „Nyní žiji“! Kříž naše „já“ nevymaže. Naše „já“ bude existovat navždy. Jaký smysl by mělo naše spasení, kdyby mohlo do nebe odejít něco jiného než naše „já“?
Smyslem přijetí Kristový smrti je zemřít hříchu a vydat smrti život duše. I ti nejlepší, nejušlechtilejší a nejčistší musí být vydáni smrti. Bůh chce, abychom zavrhli srdce, které žije skrze náš přirozený život; chce, abychom žili z Boha a okamžik za okamžikem nasávali jeho život, aby byly zaopatřeny potřeby celé bytosti. Poté co jsme prošli smrti, vyžaduje abychom denně, odhodlaně, aktivně a s důvěrou uplatňovali svou vůli k potlačování svého přirozeného života a čerpali z duchovního života Boha. Tak jako smrt fyzického těla člověka není zničením a ani smrt v ohnivém jezeře není zničením, není zničením ani ukřižování s Kristem v duchovním životě. Osoba člověka musí existovat, a musí existovat i její představitel – vůle člověka. Zemřít by měl pouze přirozený život, jímž člověk žije. Tak učí Bible.
Příště další špatně chápané místo Filipenským 2,13.

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace