Když církev vznikla, Stando, spočívala na duchovním rozhodnutí jednotlivce pro Ježíše (to je to, co je pro tebe zatím jen "iluze"), na jeho obrácení ("obrácení, pokání" znamená "změnu smýšlení, je to Boží dar, Boží změna člověka, Boží zásah do jeho vnitřního postoje k Bohu a ke světu). To rozhoduntí pro Pána Ježíše není něco jako ta vaše předsevzetí, která mají "jepičí život". 

  Rozhodnutí pro Ježíše bere Bůh vážne a stojí za ním a mění pak život člověka. Není to jako "předsevzetí", které je na tři dny po novém roce nebo na pár hodin či dnů po zpovědi, náboženské slavnosti či po koncertu, než zas pohanovi po duševní extázi přijde zpět realita pohanství.

  Církev byla společenství přesvědčených lidí, kteří podstoupili určité duchovní rozhodnutí, jímž se odlišovali ode všech ostatních, kteří se tomuto rozhodnutí bránili. 

  V tom se situace křesťanů liší od situace papeženců. Ve středověku se tento rys "církve" změnil, neboť "církev" a svět se ztotožnily. Být křesťanem tak již nebylo v zásadě vlastní rozhodnutí, nýbrž politicko-kulturní předurčenost. "Církev", jak hezky píšeš i ty, byla banda pohanů s pohanským myšlením a pohanskými zvyky. S křesťanstvím už pak přestávala mít "církev" společnou i rétoriku, pohané polití vodou si vymysleli vlastní učení, které jim k jejich situaci bez pokání, s pohanskými zvyky a myšlením, lépe vyhovovalo. Tak vznikly všechny ty spekulace a nauky o trojicích, o vycházení duchů, o správných jazycích bohoslužby, o očistcích, o papeži, o hierarchii a o všem tom, co si pohané bez pokání dokážou při svém kličkování na svých křivolakých cestičkách vymyslet ke své vlastní škodě.

  Proto také tito pohané polití vodou omylem se domnívající, že jsou "křesťané" pronásledovali celá staletí křesťany a židy (kromě toho, že se nejvíce pronásledovali a vraždili mezi sebou navzájem, samozřejmě). Jak křesťané, tak Židé, kteří věřili Božímu slovu, pro ně totiž byli svědectvím a černým svědomím jejich reality. Zároveň skrze ty pohany s pohanským myšlením a zvyky samozřejmě působil ten dávný drak, co nesnáší Boží lid. Proto bylo při pronásledování křesťanů a židů, při rom, když je papeženci vraždili, také tolik krutosti: to je dané tím, že sloužili stejnému bohu, jakého mají muslimové.

  Tím, že měli (a mají) pohané vlastní učení, tak také nesnášeli učení křesťanů a snažili se co mohli, aby se nedostalo k lidem. To byl přesný opak toho, co dělali křesťané, kteří se zase naše učení snažili dostat k lidem jak jen to šlo. 

  Protože papeženci křesťanské učení nesnášeli, zlikvidovali veškeré překlady písma, které Konstantin a Metoděj celý život pracně dělali. Proto se o totéž snažili papeženci o staletí později - jenže tehdy už neměli tolik politické moci, protože pominulo jejich období. Proto dodnes nemáme bibli Cyrilometodějskou (až na malé útržky někde v muzeích v Německu, možná něco v Srbsku - a snad možná někde ve Vatikánu mají vzorek té heretické knihy, jak jsi psal, že od všeho, co tihle služebníci satana ničili, ukládali vzorek do svého sídla) ale máme bibli kralickou, které si křesťané nadevše váží.

  V pronásledování, které tehdy celou dobu zažívali křesťané od pohanských papeženců s pohanským myšlením a pohanskými zvyky, je dobře rozpoznat démonická krutost, stejná krutost, jaká byla za druhé světové války vůči židům o jaké se dnes dozvídáme při násilí vůči židům a křesťanům například na středním východě od lidí, kteří také slouží tomuto bohu.

  Pro zajímavost: Co myslíš pojmem "pohanství bylo vykořeněno"? Kdy se to podle tebe stalo?

 

  Kdy bylo mezi "křesťany s pohanskými zvyky a myšlením" vykořeněno pohanství?

Já ti přece vyjmenoval nepřerušenou řadu těchto  "Výjimečných papežů", kteří stáli za Metodějem.

  Myslíš tu nepřerušenou řadu dvou papežů?

  Už jsem si zvyknul, že když ti dojdou ty tvoje "argumenty" a nevíš, co napsat, tak si začneš vymýšlet různé lži o diskutujících. Běžná praktika pepeženců v 9 století bylo pronásledování těch, se kterými nesouhlasili. Běžná praktika papeženců 20. a 21. století v diskuzích je takovéto vymýšlení lží o lidech, se kterými nesouhlasíte.

   Za 12 století jste ve svých pohanských zvycích udělali ale trochu pokrok v myšlení: Posunuli jste se o tři přikázání vedle. 

  Ano, popisuješ myšlení papeženců moc hezky. Politická moc bylo to, o co šlo. V tom se také pohané s pohanským myšlením a pohanskými zvyky lišili od křesťanů. Těm nikdy nešlo o politickou moc, nepotřebovali jí ke své práci. I to je hezky vidět na rozdílu přistupu papežců 9. století a těch, kteří přinášeli evangelium, když člověk sleduje jejich činost. Papeženci se věnovali získání politických figur, a ty figury pak "pokřesťanštili" celý národ tím, že ho polili vodou a udělali z pohanů bez pokání mokré pohany bez pokání. Ale jen na chvíli, než uschli. Křesťané se naproti tomu věnovali tomu, aby se lidem dostalo křesťanské učení, ta zprává o Pánu Ježíši, ve které je moc ke spasení každému, kdo věří.

  Toník