Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:52:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Odvodil jsem si ze tvého tvrzení (logicky), že lítost nad hříchy je pro tebe nadbytečným jevem, naprosto zbytečným pro odpuštění hříchů.
Jestliže jsi později napsal, že i ty svých hříchů lituješ, proč vlastně lituješ - proč děláš tuto podle tebe tuto naprosto zbytečnou a nijak nepotřebnou věc?
Stando, uhýbáš opět od tématu, které jsi ty sám nadhodil, neodpovídáš na otázky a sám dáváš znovu a znovu nové na něco, na co už jsem ti odpovídal. Přesto ti odpovídám znovu.
Ale zpět k tématu. Ptal ses mně: " o jakýchto "pomluvách" zde hovoříš konkrétně?"
|
| NadřazenýRe: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:25:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ". - omlouvám se ti tedy za nepřesnost z mé strany - mnohokrát jsi zde tvrdil, že lítosti v pokání naprosto netřeba.
(Já z toho mylně usoudil, že ty tedy svých hříchů nelituješ - proč totiž dělat věči, které jsou zbytečné, kterých netřeba?)
Zkus mi tedy , Toníku, odpovědět na moji otázku - proč tedy děláš tuto pro tebe naprosto zbytečnou věc - tedy lituješ hříchů, které jsi učinil?
..."Proč by měla být lítost potřeba k odpuštění hříchů?"...
Dobrá otázka: Protože ta právě ukazuje na skutečný stav lidského srdce, toužícího po obrácení, po odvrácení se od špatného jednání. Jen takovému člověku Bůh hříchy skutečně odpouští, protože lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 16:40:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | (Já z toho mylně usoudil, že ty tedy svých hříchů nelituješ - proč totiž dělat věči, které jsou zbytečné, kterých netřeba?)
Ale díky za omluvu, Stando. Snad časem přijde i omluva za tvé pomluvy a projekce ve stylu "takto se vehementně bráníš osobní odpovědnosti za své hříchy.", "Toto je ovšem jenom tvoje dnešní subjektivní utkvělá představa." "Jsi natolik v zajetí svých bludů, že diskuse s tebou ztrácí význam.", "už zapomněl i tu nejzákladnější abecedu křesťanského učení." "Křest vodou je tzv. "iniciační svátost" - tak to učí všechny křesťanské církve - dokonce i ty protestantské. Pokud to tedy dneska ty nevíš" a tak dále, co mylně usoudil jen v téhle diskuzi...
Protože ta právě ukazuje na skutečný stav lidského srdce, toužícího po obrácení, po odvrácení se od špatného jednání. Jen takovému člověku Bůh hříchy skutečně odpouští, protože lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání.
"Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším" Co myslíš, Stando: Ukázala lítost skutečný stav srdce Jidáše, toužícího po obrácení?
Byla ta jediná lítost, zmíněná v písmu, důkazem opravdovosti pokání Jidáše?
Bůh určitě nepotřebuje lítost člověka k tomu, aby poznal, zda pokání člověka je či není opravdové.
Bůh je dárcem pokání, pokání je Boží dar, pokud Bůh dal člověku pokání, Bůh ví, že to pokání člověka je opravdové. Na co by Bohu byly pocity?
Pokud člověk dar pokání od Boha nedostal a pokání si s něčím popletl - například se sladkobolnými pocity [granosalis.cz] - Bůh ví, že pokání toho člověka není opravdové, opět nepotřebuje pocity.
Ten, komu člověk svým hříchem ublížil, také lítost nepotřebuje - na co by mu byla lítost? Mnohem spíše potřebuje pokání, aby hříšník šel a napravil, co svým hříchem způsobil, aby se omluvil.
K čemu by mi například bylo, i kdybys litoval úplně všech pomluv, co jsi tu o mne napsal za tu dobu, co tu diskutujeme? I kdybys litoval od rána dovečera, vypuštěné pomluvy nenapravíš. Mohl by ses třeba omluvit, to by mělo smysl, napříště se chovat jinak, ale litovat?
A lidé, kterých se hřích člověka netýkal, ti už vůbec nepotřebují lítost hříšníka - k čemu by jim byla?
Proto tolik nedáme na pocity, ale spíše na praktickou změnu života - na pokání, změnu, omluvu, nápravu, či co jen dalšího je užitečné.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2020 @ 19:06:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Byla ta jediná lítost, zmíněná v písmu, důkazem opravdovosti pokání Jidáše?"...
Nemyslím si, že by bylo ode mne vhodné soudit Jidášovo srdce. To přenechám Bohu.
Několikrát jsem ti už psal, že každá lítost nemusí nutně být i projevem pokání - ale že skutečné pokání nemůže nikdy postrádat prvek lítosti - z přirozených důvodů: pokud se člověk odvrátí od špatného jednání, NEZBYTNĚ NUTNĚ mu musí být líto dřívějších hříchů, které učinil.
Pokání ze hříchů bez lítosti nad spáchaným zlem není skutečným pokáním, nemůže totiž být opravdové.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 06:21:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | To nevím, nevzpomínám si.
Ale pokud jsi to psal, tak jsi to psal dobře. Spíše bych realitu nazval tak, že lítost je výjimečně projevem pokání, naprostá většina lítosti na světě na pokání zoufale čeká.
Když už tedy píšeš "že každá lítost nemusí nutně být i projevem pokání", tak bys snad mohl rozumět, že lítost nad způsobeným zlem rozhodně není důkazem opravdovosti pokání, dokonce lítost ani není důkazem pokání a mohli bychom se tedy shodnout alespoň na tom?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 11:24:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." tak bys snad mohl rozumět, že lítost nad způsobeným zlem rozhodně není důkazem opravdovosti pokání, dokonce lítost ani není důkazem pokání a mohli bychom se tedy shodnout alespoň na tom? "...
Jak bychom se mohli shodnout? Co je ti nejasného na větě:
Lítost nad spáchaným zlem je nejdůležitější součástí pokání - je pro pokání vpravdě naprosto nezbytná..
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 14:18:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Lítost nad spáchaným zlem je nejdůležitější součástí pokání - je pro pokání vpravdě naprosto nezbytná..
Stando, podle toho, co zjevuje Písmo Svaté NZ, je pokání změna smýšlení i jednání. Pokud budeš nějakého svého skutku "jen" litovat, ale své smýšlení a jednání nezměníš, pak si skutečné pokání neučinil a tvá lítost je ti k ničemu, protože při nejbližší příležitosti to uděláš znovu.
Jinak řečeno lítost není ani tak nezbytnou součástí pokání, jako spíše doprovodnou. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 15:22:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | << Jinak řečeno lítost není ani tak nezbytnou součástí pokání, jako spíše doprovodnou. >>
Willy, willy … To snad nee :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 15:38:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Petře, ty víš, co je to pokání? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 16:52:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Neé, willy :) Vím, co je t'šuva :) Když tedy Ty činíš pokání, doprovází Tě při ní lítost? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 05. červen 2020 @ 12:10:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No vidíš, Petře, já zas nevím, co je t'šuva :)
Když činím pokání, měním s Pánovou pomocí a díky Jeho milosti své smýšlení tak, aby moje smýšlení odpovídalo nebo lépe řečeno se stalo Jeho smýšlením. Po této změně následuje i změna jednání v té které konkrétní věci. Lítost mé pokání někdy doprovází někdy ne - zřejmě podle toho, oč se jedná, nicméně omluva a zármutek podle Boha jsou přítomny vždy. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pátek, 05. červen 2020 @ 18:52:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To máš blbý, willy, že nevíš, co je t'šuva. Jen trocha ironie :) Pokud tedy tvé pokání někdy lítost doprovází a někdy ne, a přitom se omlouváš a rmoutíš, chybí tomu to, co pokání, omluvu i zármutek vypůsobilo a čeho je také t'šuva výrazem. :) Nicméně i tak jsi popsal dosti nedokonané pokání - t'šuvu. A už jsem se ptal jinde jiných, bez obdržené odpovědi: Jak poznáš, že Ti bylo B-hem odpuštěno, podle čeho, kdy si tím můžeš být jist, že bylo. A nezajímají mne neučené veršíky, přesvědčení sebe sama bez reálné zkušenosti - důkazu ze života. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 06. červen 2020 @ 00:01:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Trochu bokem pro tebe Voto
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 08:04:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zakázaný oddíl? :) Ale že Vám to stojí za to lhát sama sobě a přesvědčovat sebe takovou lží. :)) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 07. červen 2020 @ 13:04:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
/// Zakázaný oddíl? ///
Tak já nevím.. Ale sami Židé mezi sebou o tom mluví. A asi ví co mluví, a já mám tendenci jim věřit... |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 15:01:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | >>Ale sami Židé mezi sebou o tom mluví. A asi ví co mluví, a já mám tendenci jim věřit...<<
Židé mez sebou mluví, že jde o zakázaný oddíl? ::)) A že ho tolikrát komentovali a nic takového tam není. :) Hele, když už si vymýšlíš, co vymýšlejí křesťané, či tzv. židé pro ježíše, ověřuj si, jinak mi budeš za houpýho ;) Anebo, ... nečestnýho. ;) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 07. červen 2020 @ 16:29:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ano, Já si nevymýšlím. Židé mluví mezi sebou. A ten co vede rozhovor říká, že kdysi rabíni četli tuto kapitolu v synagogách jako část haftary, avšak později se rozhodli tu kapitolu z haftary vyloučit. Dnes je tato kapitola považována za "zakázanou". A tak si o tom ti Židé vyprávějí. A zjevně tu kapitolu neznají, neznají její poselství. A moc se jim nedivím, pokud se o této kapitole v synagogách nic nedozví. Anebo i když se dozví, tak to vysvětlení je tak absurdní, že to lidé ihned hodí za hlavu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 19:11:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | :) rosmano, dej si dvě a dvě dohromady :) Iz 53 nikdy nebyla haftarou, co je haftara a kdy a proč vzniklo čtení haftar. Jeden povídá, druhý(zí) ochotně se zájmem odpovídají :) Takových povídaček se přesvědčovat :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 20:58:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Převzato.Odhalování „Zakázané kapitoly“ Isaiah 53 SpiknutíNěkteří misionáři tvrdí, že existuje spiknutí, které před vámi skrývá pravdu.Prohlašují: „V Tanachu je kapitola, která v minulosti bývala v synagoze čtena, ale rabíni se později rozhodli ji vyřadit z Haftorahovy četby„ aby nedošlo k záměně “... a dnes se považuje za„ Zakázaná kapitola „skrytá před Židy“.Toto tvrzení je nepravdivé [1] a je pokusem přimět lidi, aby se podívali na „Zakázanou kapitolu“ Izaiáše 53 z kontextu a dospěli k závěru, že mluví o tom, že Ježíš Mesiáš zemřel za naše hříchy.Misionáři se buď záměrně pokoušejí lidi uvést v omyl, nebo nevědí o historii veřejného čtení proroků.S jejich tvrzení existuje mnoho problémů.- Prorocká čtení byla zavedena ve 2. století před naším letopočtem, kdy král Antiochus zakázal Židům čtení z Tóry (Pět Mojžíšových knih). Aby se na lekce Tóry nezapomnělo, mudrci zavedli čtení vybraných částí proroků, kteří sdílejí podobné téma s týdenním čtením Tóry.
- Ačkoli tato tradice byla omezena na čtení malé části proroků, aby bylo dosaženo cíle čtení odpovídající zprávy, mudrci „neskrývali“ čtení dalších prorockých pasáží, které křesťané tvrdí, že se vztahují k Ježíši. Například Izajáš 9: 6, který v kontextu hovoří o spravedlivém králi Ezechiášovi.
- Mudrci také „nekryli“ ty průchody Tóry, o nichž křesťané tvrdí, že se vztahují k Ježíši.
- Kapitoly mudrci vybral ke čtení z Izaiáše byly vybrány kvůli jejich silným poselstvím útěchy po 9 th Av který připomíná Templeovu zničení. Svitky z Mrtvého moře obsahují seznam stejných kapitol útěchy a nezahrnují kapitolu 53. Protože tyto svitky předcházejí jak křesťanství, tak rabínskému judaismu, nesnažily se něco skrýt.
Je zřejmé, že neexistuje žádné spiknutí, které by skrývalo Izaiáše 53.Pokud existuje spiknutí, jedná se o misionáře. Skrývají jasný a zjevný význam Izaiáše 53 tím, že jej čtou z kontextu a nesprávně interpretují důležitá slova, aby zapadli Ježíše do této kapitoly.Izaiáš 53 není izolovanou kapitolou a musí se číst v kontextu, aby pochopil jeho skutečný význam.I když 53 Izaiáš hovoří o „utrpení Božím služebníkovi“, každý, kdo od začátku četl Izaiáše, by věděl, že „Izrael“ je opakovaně označován jako Boží služebník. Například: „Izrael je můj služebník“ (Izajáš 41: 8) a „ Pamatujte na tyto věci, Jákob pro vás, Izrael, jsou mým služebníkem“ (Izajáš 44:21).V Tanachu je běžné odkazovat na izraelský národ jako na jednotlivce. Například říká: „A lidé se shromáždili jako jeden muž“ (Nehemiah 8: 1). Ve zjevující pasáži: „Jste moji svědkové, říká Pán a můj služebník, kterého jsem si vybral“ (Izaiáš 43:10), na téma Izrael se odkazuje nejprve v množném čísle a poté v jednotném čísle.Kdo tedy a o čem mluví Izaiáš 53?Počínaje Izajášem 52 popisuje prorok reakci národů světa, když jsou svědky [2] budoucnosti a konečného mesiášského vykoupení židovského lidu.Protože národy pohlédly na židovský lid pohrdavě a považovaly je za odmítnuté Bohem a zasloužící si božské utrpení, budou šokovány a ohromeny [3], když budou svědky Božího neočekávaného a slavného vykoupení židovského lidu. Národy pak budou kontrastovat s jejich novou realizací vznešenosti Izraele s jejich předchozím přesvědčením a budou se divit, proč Izrael tolik trpěl, pokud je Bůh neodmítl a nevykupuje je.Národy a jejich vůdcové dospějí k závěru, že Židé netrpěli, protože je Bůh odmítl, jak si mylně mysleli; místo toho to bylo proto, že pronásledovali židovský lid nad rámec toho, co si mohli zasloužit. [4]To je význam pasáže: „on (Izrael) byl zraněn před naším (národem) přestupkem a pohmožděn z našich nepravostí“ (Izajáš 53: 5). Izrael utrpěl z týrání národů.
V anglických překladech této kapitoly misionáři překládají předponu (מ) jako „pro“, nikoli „od“, aby manipulovali s textem a aby to znělo jako sluha, který trpí za hříchy židovského lidu.Tato myšlenka, kterou Židé trpěli kvůli přestupkům národů, se opakuje v pasáži „za přestoupení mého lidu byli (לָֽמוֹ) zasaženi“ (Izajáš 53). Slovo (לָֽמוֹ) je biblické hebrejština a je množným číslem jako v „ soše, kterou jim dal .“ (Žalm 99: 7). Misionáři toto slovo nesprávně přeložili jako „on“, aby to znělo, jako by mluvilo o Ježíši.Křesťanští misionáři nesprávně přeměňují úlohu Mesiáše z fyzického spasitele z exilu na duchovního spasitele z hříchu.Ačkoli někteří židovští komentátoři identifikují Mesiáše jako Utrpícího služebníka Izaiáše 53, činí tak proto, protože jako člen židovského lidu může nést odpovědnost za zmírnění trestu za zbytek národa. Podobný příklad tohoto pojetí je nalezen v Numbers 4:20, kde děti Kehasu nesly nápor odpovědnosti tím, že nesly Archa se značným rizikem jménem zbytku národa, aby nezemřely. Je úžasné, že poslední popis Izraele před kapitolou 53 označuje Izrael jako „nositele lodí Pána“ (Izaiáš 52:11).Nikdo však neříká, že Mesiáš zemře za naše hříchy, nebo že v něj musíme věřit, abychom mohli těžit z jeho utrpení, což zmírňuje část utrpení národa.Je také důležité si uvědomit, že pod vlivem pohanství také prvotní křesťané nesprávně přeměnili Mesiáše na božstvo. Křesťanské přesvědčení, že Mesiáš umírá za naše hříchy a je božský, jsou cizí judaismu a nejsou založeny na Tanachu (židovských písmech).Představil jsem stručný přehled o Izaiášovi 53 a o tom, jak misionáři zkreslují původní text, aby zapadli do obrazu Ježíše. Tento přehled také ukázal nebezpečí čtení pasáže nebo kapitoly z kontextu.Pokud chcete podrobnější a analytické vysvětlení Isaiah 53, Židé pro judaismus má na našem webu více zdrojů, včetně https://jewsforjudaism.org/knowledge/articles/isaiah-53-verse-verse a https: // www. youtube.com/watch?v=_TeOtzTaAco na našem kanálu YouTube.Rabín Bentzion Kravitz [1] Ačkoli misionáři připisují tento nárok na obskurní „17 th židovského historika století, Raphael Levy“ se jim nepodaří předložit důkazy o jeho prohlášení. Je zajímavé, že jeden Žid odpovídající Levymu popisu odmítl přijmout křesťanství a zemřel jako mučedník.[2] „Bůh položí svou svatou ruku na dohled všech národů “ (Izajáš 52:10). Boží „paže“ je spojena s Jeho vykoupením, jako v „„ Vykoupím tě nataženou rukou “ (Exodus 6: 6).[3] „ Kings zavřou ústa… Protože uvidí, co jim nebylo řečeno“ (Izajáš 52:15).[4] Toto vysvětlení je částečně doloženo událostmi z března 2000, kdy papež Jan Pavel II. - vůdce téměř jedné miliardy římských katolíků na světě - požádal o odpuštění za nevyslovitelné utrpení, které Židé utrpěli v rukou křesťanů. To je zvláště důležité s ohledem na to, jak téměř každý národ OSN nespravedlivě a nepřiměřenost odsoudí Izrael při každé příležitosti. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. červen 2020 @ 10:07:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jak bychom se mohli shodnout?
Je ale otázka, zda to myslíš vážně, když jinde zase píšeš že "lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání" - což je nesmysl, to lítost určitě není. A k tomu jsem ti dával i konkrétní příklady z písma - tedy Jidáše (ani z tradice ŘKC nevíš, zda lítost Jidáše byla důkazem opravdovosti jeho pokání? ;-) a konkrétní svědectví ze života, kdy jsem prožil mnoho let v lítosti a pokání nikde žádné.
CO tedy platí z toho, co píšeš?
Platí "lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání"?
Nebo v tvé "logice" platí dokonce oboje najednou?
Co je ti nejasného na větě:
Nic, Stando. Proč by mi mělo být něco nejasného na tvých nápadech?
Tvé nápady jsou jasné.
V tomto to máme hodně jiné. Navíc máme jiný obsah pojmů, nedáme tolik na pocity, zážitky. Popisoval jsem ti to v článku Pokání nebo lítost [granosalis.cz].
Nejdůležitější součástí Božího daru pokání je změna smýšlení, změna životních postojů. Ale ne jen povrchní změna smýšlení v mozku, ale změna postojů hluboko v srdci.
Další důležitou částí pokání je svoboda od hříchu, vysvobození ze hříchu - zloděj už je svobodný od krádeže, když přechází kolem nezamknutého kola, nedrží ho krádež v otroctví, aby řešil, jestli kolo ukradne, nebo ne, aby se musel rozhodovat o hříchu, mezi dobrem a zlem, jako to dělají otroci hříchu. Je svobodný - jde okolo nezamknutého kola a místo vybírání dobra a zla a jiných podobných převrácených hloupých nesmyslů a pitomostí si třeba může povídat se svojí dcerou.
Další v pořadí je změna života - zloděj tak už nekrade. To je důležitá součást pokání, ale je to jen vnější projev změny srdce člověka a svobody od hříchu.
Další veledůležitou součástí Božího daru pokání je odpovědnost člověka, přijetí odpovědnosti, přiznání ke hříchu, přijetí spravedlivého soudu a přijetí trestu.
Další veledůležitou a podstatnou součástí Božího daru pokání je náprava života, náprava toho, co člověk hříchem způsobil. Zloděj tak jde a minimálně se omluví těm, co okradl, dohodne se na náhradě škody, nahradí škodu, kterou způsobil.
A ještě je více důležitých součástí pokání. To, co řeší pocitová a zážitková náboženství, to u Božího pokání důležité není.
Když člověk zažije pokání a jeho důležité součásti, má u toho různé pocity, to jsem ti taky popisoval v článku Pokání nebo lítost [granosalis.cz]. Někdy zažívá zklamání, zahanbení, pokoření. Kdlidně při pokání zažívá strach, zděšení, stud nebo hrůzu. Taky zažívá radost, vděčnost Bohu, pokoj, lítost, lehkost ....
Pocity jsou zkrátka u Božího pokání různé, podle situace a nejsou podstatné - jsou jen vnější projev vnitřní změny a situace, kterou člověk v pokání žije.
Lítost nad spáchaným zlem je nejdůležitější součástí pokání - je pro pokání vpravdě naprosto nezbytná..
Ano, znám ŘKC náboženství, je to náboženství o pocitech, zážitcích, s pojmy naplněnými jiným obsahem, než v křesťanství.
Není to pocitové a zážitkové náboženství tak složité, aby na něm bylo něco nejasného.
Navíc jsem ti k tématu psal článek Pokání nebo lítost [granosalis.cz], kde ten rozdíl římskokatolických pocitů a zážitků oproti pokání, které je změnou života, postojů a smýšlení, podrobně popisují.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 14:12:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." CO tedy platí z toho, co píšeš?
Platí "lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání"?
Nebo v tvé "logice" platí dokonce oboje najednou? "...
A ono se to snad logicky nějak navzájem vylučuje?
Mně se nezdá!
1.) Zloděj může litovat, že ho při krádeži chytili - to nijak nesouvisí s tím, že by snad činil pokání.
2.) Zloděj opravdově učiní pokání - v tom případě vždycky logicky nutně přichází i lítost nad zmařeným úsekem života ve hříchu, protože tyto chvíle mohl prožít daleko lépe a šťastněji s Bohem. Je to lítost nad promrhanou příležitostí a lítost, že někomu hříchem způsobil škodu či újmu. Je zde také lítost nad tím, že zklamal naděje, které do jeho osoby Bůh vkládal. Je zde také lítost, že svým hříchem urazil Boha, pokřivil Boží obraz v člověku..
Dalším důsledkem opravdového pokání je následná náprava škod ze spáchaného hříchu - pokud to tedy je v lidských silách. Důsledkem odpuštění hříchů na základě učiněného pokání (v mnou popsané lítosti) je pak i obrácení, odvrácení se od toho konkrétního hříchu. Tento hřích se stane v srdci takto obráceného člověka odporným jednáním.
..."Ano, znám ŘKC náboženství, je to náboženství o pocitech, zážitcích, s pojmy naplněnými jiným obsahem, než v křesťanství. "...
Jen typický projev vymytí mozku sektou (kdy ŘKC je ten nejhorší nepřítel)..
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. červen 2020 @ 09:08:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A ono se to snad logicky nějak navzájem vylučuje?
Je to jako Jidášem [obohu.cz]: ' Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“'
Lítost je zkrátka přirozený projev toho, když člověk něco zkazí zvorá, když udělá hřích a je POZDĚ. To je základní znak lítosti: POZDĚ.
Lítost ≠ Po-kání Lítost = Po-zdě
Když člověk něco zkazí, zvorá, zkoní a ještě není pozdě, není na místě lítost ani jiné prakticky neužitečné pocity, ale je na místě práce na nápravě, omluvě.
Dalším důsledkem opravdového pokání je následná náprava škod ze spáchaného hříchu - pokud to tedy je v lidských silách. Důsledkem odpuštění hříchů na základě učiněného pokání (v mnou popsané lítosti) je pak i obrácení, odvrácení se od toho konkrétního hříchu. Tento hřích se stane v srdci takto obráceného člověka odporným jednáním.
A jak to máš ty teď s opravdovým pokáním?
Když jsme se na dané téma bavili, psal jsi, že "není jediného podstatného hříchu, který by se tě už vůbec netýkal, kde bys měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za tebou." Máš tedy teď po letech stejnou zkušenost, nebo už se tvůj stav trošku změnil, zažil jsi nějaké pokání a je alespoň jeden hřích, ve kterém bys měl čisté svědomí a netýkal se tě?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 07. červen 2020 @ 10:53:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." ... je alespoň jeden hřích, ve kterém bys měl čisté svědomí a netýkal se tě?"...
Je spousta hříchů, které se mě osobně netýkaly nikdy (např. vražda, nebo hřích homosexuality).
Nepochopil jsi tehdy můj výrok - vysvětloval jsem ti, že otázka náchylnosti ke hříchu je přímo úměrná deformaci lidského srdce. Čím závažnější hříchy, tím větší hříšník a tím více hříchů se jej osobně týkají.
Mluvil jsem tehdy (obecně platně) o každém člověku - čím více člověk upadne do své hříšnosti, tím více roste paleta jeho hříchů. Tohle nemá žádný mantinel - jak postupně roste hříšnost, není jediného hříchu, kterého by člověk nebyl nakonec schopen udělat.
..."pokud lítost není projevem pokání, tak není ani důkazem opravdovosti pokání. "...
(pominu teď tvé dřívější ujeté tvrzení, že pokání je pro člověka výhodnější udělat před hříchem a tím se hříchům vyhnout).
Jestliže auta jezdí na benzin, znamená to podle tvé "logiky", že každé užití benzinu nutně souvisí s auty?
Ovšem, pokud se má auto pohnout z místa, bez benzinu (pohonu - nafty, elektřiny, vodíku, metanu ...) to nejde. A lítost je takovým "benzinem" pro to "auto" našeho pokání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. červen 2020 @ 07:06:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Je spousta hříchů, které se mě osobně netýkaly nikdy (např. vražda, nebo hřích homosexuality).
Takže ses nikdy v té tvé svobodě nerozhodoval, jestli někoho zavraždíš nebo nezavraždíš? Nikdy ses nikdy v té tvé svobodě nerozhodoval, jestli se vyspíš nebo nevyspíš s nějakým chlapem?
Nepochopil jsi tehdy můj výrok - vysvětloval jsem ti, že otázka náchylnosti ke hříchu je přímo úměrná deformaci lidského srdce. Čím závažnější hříchy, tím větší hříšník a tím více hříchů se jej osobně týkají.
Aha. To si asi nerozumíme. Píšu nejspíše o jiném tvém výroku. Psal jsi tehdy tvou zkušenost, konkrétně:
"Moje zkušenost ze zpytování svědomí je zase taková, že není jediného podstatného hříchu, který by se mě už vůbec netýkal, kde bych měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za mnou. To bych se jenom obelhával."
A psal jsi to v souvislosti s tím, kdy jsme se bavili o pokání a já jsem psal o tom, že opravdové pokání člověka zbaví hříchu, popisoval jsem svou zkušenost s pokáním, tedy "že pak už je daný hřích pro nás natolik odporný, že nás ani nenapadne dopustit se ho". Sdílel jsi tehdy jinou svou zkušenost.
Teď zase píšeš: "Důsledkem odpuštění hříchů na základě učiněného pokání (v mnou popsané lítosti) je pak i obrácení, odvrácení se od toho konkrétního hříchu. Tento hřích se stane v srdci takto obráceného člověka odporným jednáním." To je určitě pravda.
Tak se ptám, jestli se tvá zkušenost změnila, jestli už jsi zažil takové pokání a jestli už existuje nějaký hřích, kdy by tvoje zkušenost byla opačná, než před lety, kdy jsi psal:
"Moje zkušenost ze zpytování svědomí je zase taková, že není jediného podstatného hříchu, který by se mě už vůbec netýkal, kde bych měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za mnou. To bych se jenom obelhával."
Jestliže auta jezdí na benzin, znamená to podle tvé "logiky", že každé užití benzinu nutně souvisí s auty?
Ne.
A lítost je takovým "benzinem" pro to "auto" našeho pokání.
Aha. To je novinka - lítost jako benzín pokání.
Ale taky opět úkrok od tématu tvých nápadů s "důkazy pokání"
Psal jsi: "protože lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání." a také: "každá lítost nemusí nutně být i projevem pokání".
Logicky, Stando: Pokud nějaká lítost nad způsobeným zlem není projevem opravdového pokání, není ani důkazem pokání (které neexistuje).
A moje zkušenost s lítostí (nejen osobní, ale s mnoha lidmi) je ta, že lítost málokdy souvisí s pokáním - lítosti, která s pokáním nesouvisí, je na světě mnoho a mnoho. A je spousta lidí, kteří se prolitovali až k smrti jako Jidáš a pokání v životě nezažili.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Sobota, 06. červen 2020 @ 16:18:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | cizinec
Když člověk zažije pokání a jeho důležité součásti, má u toho různé pocity, .. Někdy zažívá zklamání, zahanbení, pokoření. Klidně při pokání zažívá strach, zděšení, stud nebo hrůzu.
Mezi pocity se může přidat i zlost, vztek. (ten může mít člověk i sám na sebe )
|
]
|
|
