Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vratislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16275, komentáře < 7 dní: 539, komentářů celkem: 404585, adminů: 60, uživatelů: 5119  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 147 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Akuzativ
Willy
rosmano
martino
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110285926
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Jsme už spaseni?
Vloženo Středa, 11. únor 2009 @ 20:46:06 CET Vložil: Olda

Katolicismus poslal oko

Lidská spása.


A ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen? " On však řekl: "Co je u lidí nemožné, je možné u Boha."(L 18,26-27)

Lidé jsou různí a každý máme své osobité vidění světa. Přesto se vytvářejí určité názorové skupiny, které mají tendenci generalizovat, házet „ty druhé“ do stejného pytle. Dělávám to taky tak, lidi mající blíže k protestantským názorům, nazývám protestanty, i když oni sami třeba proti takovému označení protestují. Dlužno podotknout, že je ale tolik různých denominací a skupin, lišících se často jen v maličkostech, že pro katolíka není vůbec snadné je nějak rozlišovat. Mou omluvu má tedy každý, kdo by se snad tímto cítil nějak dotčen, mluvím – li jen obecně o protestantské straně. Mám tím na mysli jen názory, které jsou prostě odlišné od názorů katolických.

Často v diskusích cítím z jejich strany určitou povýšenost (pramenící z neznalosti nás samých), jako kdyby katolická víra měla svůj zdroj pouze v katechismu, zatímco zdrojem jejich víry je prý vztah ke Kristu. To pociťuji jako hlubokou nepravdu, protože oni se tak snaží oddělovat neoddělitelné. Už v době Otců sv. Cyril Jeruzalémský prohlašoval, že víra v osobu znamená přijmout bez výhrad také její učení. Chtěl bych se zde nyní pokusit o určitou sumarizaci názorů o naší spáse tak, jak vyplynuly z našich diskusí.
Na začátku stály dva vyhraněné postoje.

Tvrzení protestantů v duchu: „Já už jsem spasen, pro svou spásu nemusím dělat už nic jiného, jen ji přijmout. Ke Kristově oběti nelze už nic přidat, to by byla neúplná“.

Protože jsem nesouhlasil s tvrzením, že pro svou spásu už nemusím nic dělat, byli katolíci automaticky označeni jako ti, kteří usilují o spásu ze skutků. Vysvětloval jsem, že souhlasím s tím, že Kristova oběť je sice dokonalá, ale že jednou věcí je ze strany Boha dar nabídnout a jinou věcí je dar přijmout. Ale že to už je lidským podílem na vlastní spáse.

(Kol 1,24) Nyní se tedy raduji ve svých utrpeních pro vás a svým tělem doplňuji to, co zbývá z Kristových soužení pro jeho tělo, jímž je církev

Bůh totiž vyžaduje spolupráci každého člověka, nikoli pasivitu.
(Zj 3,15-16) Znám tvé skutky, že nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. ..

Bylo mně jasné, že druhá strana uznává argumenty jedině na základě Písma, argumentoval jsem tedy Písmem.

(Mt 10,22) A všichni vás budou kvůli mému jménu nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. 
Zjistil jsem ale, že taková argumentace se stejně naprosto minula účinkem. Tvrzení, že skutečně trvale, věčně a dokonale budeme spaseni až po naší smrti – a to podle toho, jak jsme se za života chovali, byl argument pro mnohé zcela nepřijatelný. Bez ohledu na to, že jeho smysl vychází z Písma.
Poznal jsem, že logická rozumová argumentace je u člověka přesvědčeného o vlastní „pravdě“ zcela neúčinná. Mohu důkaz z Písma vypsat třeba velkými písmeny i podtrhnout, ale ten člověk to stejně „nebere“. Místa, která odporují jeho konstrukci prostě vynechá, přeskočí je, jako by nebyly. Prošel jsem všechna místa v Písmu, která se zmiňují o naší spáse a zjistil, že Písmo skutečně mluví o naší spáse jak v čase přítomném, tak minulém, ale ponejvíc v čase budoucím. Je tedy třeba blíže osvětlit, co se pod pojmem „být spasen“ rozumí. Lingvistický význam tohoto znamená být zachráněn.

Lidstvo po svém prvním pádu přišlo o to nejdůležitější – o společenství s Bohem a vlastními silami už nebyl žádný člověk schopen tento stav změnit. Skrze člověka byla i celá země zlořečená (Gn 3,17). Proto musel přijít Mesiáš, vzít na sebe naše viny a nabídnout nám spásu jako nezasloužený dar. Každému z nás ale pořád zůstává svoboda nabízený dar přijmout, nebo odmítnout. Touto svobodou disponuje každý člověk až do své smrti.

Každý křesťan se tedy skrze křest navrací k Bohu, vstupuje s Ním znovu do ztraceného původního společenství - přijímá dar spásy. Přijímá první dar Ducha – nový život, účast na Božím životě, protože už nám dává začátek věčného života.

Naše spása (společenství v Bohu) zde na zemi ale není dokonalá, protože je neustále narušována naší hříšností. To, že dokonalé synovství - plnou a věčnou spásu těla i duše - dosud očekáváme, ukazuje, že dosud nejsme spaseni co do skutečného prožívání věčného blaha, nýbrž jen co do naděje. K pojmu naděje pak patří, aby se vztahovala k věci budoucí.

Ale jestli někdo již vidí a užívá té věci, o níž choval naději, nemá již jen naději o té věci, ale je přímo jejím držitelem. Křesťan, který žije ve společenství s Bohem (bez těžkého hříchu – my říkáme v milosti posvěcující), může o sobě tvrdit, že už je spasen, ale pouze v naději.

(Ř 8,24-25) Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Byli jsme totiž spaseni nadějí.

Může o sobě tvrdit, že teď je spasen (má totiž společenství v Bohu), ale nemůže tvrdit, že má onu jistotu spásy už navěky, bez ohledu na to, jak se v budoucnu zachová. Je sice pravda, že už jsme vykoupeni, ale některé dary, které nám vykoupení přineslo, jako např. oslavení těla, dostaneme až na věčnosti. A až do smrti pro každého z nás nepřestane platit:

(Mt 24,12-13)  A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne.  Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.

Představa podmínky vytrvání do konce bývá dalším pramenem nedorozumění.
Zde bývá katolíkům (možná některým i oprávněně) už tradičně a s oblibou podsouváno „skutkaření“ (že katolíci za každou cenu chtějí skutky, aby si nebe víc "zasloužili"). 

Vytrvat do konce však neznamená usilovat primárně o skutky, ty jsou nutným průvodním (se*****árním) vyjádřením naší víry (Jak. 2). Znamená to především zachovat ono společenství s Kristem, spolehnout se na Krista, vložit svůj život do jeho rukou. Aktem pokání se znovu a znovu očišťovat od svých hříchů. 
(1. Pt 5,7) …a složte veškerou svou starost na něj, vždyť On pečuje o vás….Ale to, že už dnes mám svou spásu (společenství s Bohem), neznamená, že pro ni nemusím už nic dělat!

Právě naopak, to bývá teprve jen začátek! Nemůže se skrýt město na hoře. Najdu – li perlu (poklad), prodám všechno co mám a koupím ji.

To, že ji dneska mám, ale vůbec nezaručuje, že mně zítra nemůže být uloupena! 
(1. Pt 5,8) Buďte střízliví a bděte, neboť váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.
(L 8,12 –  podobenství o rozsévači) … Podél cesty -  jsou ti, kteří slyší, ale pak přichází ďábel a bere Slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli spaseni.

Tedy jistota spásy je pouze ve spoléhání se na Krista.
Nikdo však o sobě nemůže zodpovědně tvrdit, že mu toto „spoléhání“ vydrží až do konce života. Jsme lidé slabí a hříšní, dokážeme zrazovat Boží lásku.

Přitom na splnění této podmínky - vytrvat ve společenství s Kristem - závisí, zda naše zatím nedokonalé společenství (spása podmíněná vytrváním v dobrém) se jednou promění ve společenství dokonalé v Bohu, které už nic neohrozí, totiž ve spásu věčnou pro duši i pro tělo.
Takovou spásu zatím nemáme, jen doufáme, že ji dosáhneme.

Modlíme se za to. Duch svatý v nás vzbuzuje takovou modlitbu, která se líbí Bohu. Takže je to vlastně jeho modlitba, kterou on za nás prosí.
(Ř 8,25-27)   Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.  Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
Mnozí vnímají Boha jako něco vzdáleného a statického. Zatímco Bůh je blízký, dynamický, vyžaduje akci a ne setrvávání v zakopaných pozicích. On je tvůrčí bytostí. Tak jak kypí životem příroda, tak by to mělo kypět i ve vztazích mezi lidmi.

Lidský život lze přirovnat k muzikantu. Bůh je autorem písničky, muzikant ji interpretuje. Může ji přijmout, nebo odmítnout. Může hudlařit a hrát i něco docela jiného a třeba falešně. Ale Boží melodie je mu napsána „přímo na tělo“, pokud tuto skladbu přijme, může se skrze ni plně uskutečnit, seberealizovat a dosáhnout maximální krásy hudby. Nejenom že obdaruje všechny posluchače okolo, ale dosáhne i vnitřní radosti, neskonale obohatí především sám sebe.

Kdo jste muzikant, víte, o jaké radosti mluvím. Jaký je to pocit, když se podaří dílo zahrát tak, aby to opravdu ladilo. Daleko více totiž vnímá krásu hudby ten, kdo ji spoluvytváří, než ten, kdo jen pasivně naslouchá. A ta škála možností, hrát dvojhlasně jako přátelé, či manželé, nebo vícehlasně jako rodina, společenství.…
Písničky našeho života jsou různě dlouhé, každá trvá do naší smrti. Máme ji napsanou tak, abychom tento život prožili opravdu šťastně. Jen my sami svou hrou si to můžeme pokazit. Bůh stojí o tvůrčí spolupráci každého z nás a počítá s ní ve svém plánu na obnově světa. Není většího a krásnějšího dobrodružství.


"Jsme už spaseni?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 167 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 11. únor 2009 @ 20:58:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)


Odpadnout je možné. Ztratit věčný život je nemožné. Věčnost na 5 let? P10



Re: Je možné ztratit věčný život? Nikoliv - to by totiž nebyl věčný. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 11. únor 2009 @ 21:12:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Jsme už spaseni? Odpověď zní ANO, pokud jsme křesťané. Protože křesťané jsou ti kteří patří Kristu a jsou tedy v Božích očích spaseni, protože Kristus zaplatil za všechny jejich hříchy.

Nyní k související otázce: „Je možné ztratit věčný život?“ Občas slýcháme věty typu: „Znal jsem jednoho horlivého Božího služebníka, ale po pěti letech odpadl a ztratil život věčný.“ Ale je možné, aby tato věta platila? Jsem přesvědčen, že tato věta může platit pouze napůl. Je možné odpadnout, ale není možné ztratit život věčný. Podívejme se, co nám k tomu říká Bible.

Mt 24,10
A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;


Bible tedy jasně učí, že odpadnout je možné. Ale kteří lidé vlastně odpadnou? I na tuto otázku nám dává Bible jasnou odpověď.
 

1 J 2,19
Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi.


Zde je řeč o odpadnutí lidí, kteří nikdy doopravdy nebyli křesťané, ač se tak jiným jevili.
To, že to nebyli opravdoví křesťané, se ukázalo, až když odpadli. O lidech, kteří klidně mohou být ve svém okolí pokládáni za horlivé Boží služebníky, a přesto nikdy nebyli opravdovými křesťany, hovoří i Ježíš:


Mt
7,22 Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?'
7,23 A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'


Nejsou to lidé, kteří by dobře začali křesťanský život, a pak „nějak odpadli.“ Oni nikdy křesťané nebyli, ač tak vypadali – Ježíš říká, že je nikdy neznal.


Jedná se o téma související s předurčením a proto zde uvádím

odkazy ke studiu předurčení:
























reformovaný



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 12. únor 2009 @ 00:43:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
   Oko, napsal jsi to moc hezky.

   Velmi kvalitně a dokonce boldem jsi vyjádřil co víme z naší vlastní osobní zkušenosti i ze slova mnoha lidí tady, t.j. to, že římský katolík, pokud opravdu věří svému učení, není spasen a ani z principu být nemůže. Neví nic o duchu člověka, stará se jen o duši a její stav, slovo "spasení" má spojené právě a jen s duší. Neví nic o změně vlastnictví života, novém narození. Nerozlišuje vykoupení a spasení člověka, věčný život a přechod ze smrti do života od spasení duše. Připravuje se na soud mrtvých, schraňuje svoje dobré chování. Chceš-li upřesnit, tohle opravdu není to o pojmech, ale o obsahu.

   Pomatuju si to stále ještě dobře: Pro mne jako pravověrného, zarytého římského katolíka bylo "prostě přijmout spasení" příliš složité, asi tak složité, jako tenhle článek. Nikdy bych se nepokořil tak, že bych uznal že ta andělská dokonalá a složitá teologická konstrukce vybudovaná nad biblí slouží k jedinému - skrýt lidem Boží moc ke spasení, tak, aby poslouchajíce neslyšeli a čtouce nerozuměli.


   Co na to napsat. Zajímá-li tě téma spasení, věčného života, a tak mezi křesťany, mohu dát doporučení.

   Byl jednou jeden člověk, jmenoval se Billy Graham, kázal Boží moc ke spasení kudy chodil a napsal knížku "Jak se znovu narodit". Přečti si jí. Byl i jiný, jmenoval se John Wesley a kudy chodil, kázal Království a psal si při tom deník. Zkus ho přečíst.

   Zajímá-li tě, jak věci jsou, najdi si pár desítek lidí, co přijali vykoupení, jsou spaseni, přešli ze smrti do života a mají věčný život, narodili se znovu a jejich život patří Ježíši (t.j. nemusejí a ani nemohou svůj život každý den odevzdávat) a poslechni si,co ti o spasení řeknou.


   Víš, tohle je fakt důležité téma a stojí to za to zkusit, než půjdeš na ten soud.



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 12. únor 2009 @ 13:01:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím, že pro nás všechny by mohl platit závěr, ke kterému se dá dojít cestou logiky:

1.) Dokonalá spása představuje spásu duše i těla - a to navěky.
Je to dokonalé společenství s Bohem, společenství těla i duše s Bohem, patření na Boha.

2.) Měl - li by žijící člověk už být takhle spasen, musel by už mít i tělo oslavené, prožívat dokonalé společenství duše i těla s Bohem.

3.) Protože zatím obýváme těla hříšná, náš stav neodpovídá stavu dokonalého spasení. Nemůžeme tvrdit, že už jsme spaseni navěky, to zatím nevíme.

4.) Protože určitým způsobem prožíváme společenství s Bohem vlivem naší hříšnosti zatím nedokonale, naše spása je směřována do budoucna - v naději.

5.) Je - li mezi námi ten, kdo už může patřit na Pána přímo, jehož tělo už nepodléhá porušení, po právu o sobě může prohlásit, že už je spasen.



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Čtvrtek, 12. únor 2009 @ 18:35:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, gratulujem. Napísal si pekný, pre normálneho človeka, ktorý nemá klapky na očiach a nie je zošnúrovaný nejakými príliš "akrobatickými" myšlienkami, zrozumiteľný článok.

No zapájať sa do s diskusie nemienim z jednoduchého dôvodu. Tento spor, v podstate o predurčení, dosiahol niekedy v neskorom stredoveku veľkú intenzitu, až tak, že pápež zakázal v ňom ďalej pokračovať a navzájom sa "exkomunikovať"... Pretože ľudské slová nie sú v stave celkom vyjadriť tajomstvo tohto Božieho tajomstva tak bezo zvyšku a v teakej miere, že by to bolo naozaj presvedčivé pre opozičnú stranu. Boh totiž pozná všetko dopredu. Ale my sa na Boha nemôžeme hrať. My sa musíme "tváriť" ako obmedzení ľudia, ktorí jednoducho "do nekonečna" nedovidia. Darmo ti bude reformovaný podsúvať tie svoje nekonečené teórie o predestinácii. To je presne ten stredovek, ktorý pápeži dávno zavrhli o tom diskutovať, lebo to nemá konca kraja...

A hlavne, táto problematika teoretickej predestivnácie je tak málo praktická pre prakticý život, že nestojí za to venovať sa jej. Sv- Františkovi Salezskému to voľakedy spôsobovalo muky. v čase, ked to ešte nemal vyjasnené....

Preto som presvedčený, že KC to má jasné, jednoznačné z hľadiska praktického. Najhlavnejšie Božie predurčenie je predurčenie k spáse všetkých. 1. Boh chce, aby boli všetci spasení a došli k poznaniu  pravdy. 23. Nikto nebude spasený nespravodlivo, bez vlastnej viny, pretože Boh je nekonečne spravodlivý. 3. Človek sa musí usilovať až do konca svojho života usilovať spolupracovať s Božou milosťou, aby dosiel definívnej spáse, t.j. obsiahol večené Božie kráľovstvo, spoločenstvo s Bohom a všetkými Jeho svätými a anjelmi v nebi....

Toto sú praktické istoty... Dodávam ešte, že mne sa páči to, ako je to vyjadrené v tradičnej katolíckej a pravoslávnej viere. Hovorí sa o Božej milosti posväcujúcej /habituálnej/, resp. o "zbožstvení" /u pravoslávnych, no nemá to nič spoločné s nejakým hraním sa na Boho.../, prípadne o naplenení Duchom Svätým a pod. A toto sú kategórie nie statické, čiže bud to mám alebo nemám, ale dynamické, plastické, t.j. môžem to mať viac, menej, plnšie, byť viac preniknutý, byť viac naplnený Duchom ? Kristom, milosťou a pod. A ak by som to mal prirovnať k čomusi hmatateľnému, tak napr. k sile, k zdraviu... človeka /fyzickej, ale aj psychickej/. Čím človek má viac zdravia, síl, odolnosti v sebe, tým ľahšie odoláva, vydrží v pokušeniach, v ťažkostiach, v krízach a pod. Čím je menej preniknutý týmtio skutočnosťami, tým ho okolnosti ľahšie "položia"... Kto je naozaj plný Krista, Boha, Ducha, milosti, ten je "v spáse" najviac ukotvevný...

No naozaj platí, že pokiaľ človek nie je "tam hore", ešte vždy môže padnúť... Len rojkovai, a teoretici predestinácie sui môžu byť taký istý... Áno, v teórii. Ale prakticky vlastne nevedia... len "sa" ukáže... Teda akýsi "sa" to ukáže... Povedal by som že to môže byť v tomto prípadne nahradené slovom "Boh"... V Bohu sa ukáže všetko...

Nemá zmysel podľša mňa strácať čas nekonečným slovíčkárením s tými, ktorí v konečnom dôsledku: 1. buď  to vidia inak, a ja ich nepresvedčím... A táto vec nestojí za to... 2. Buď to vidia presne takisto, ale za nič na svete ti neodklepnú, aby to vyjadrili svojimi slovami... Ich vyjadrenie musí byť proste iné... A to tiež nestojí za to zapodievať sa nimi...

Takže: šťastnú plavbu po nekonečnom mori hádok, a slovíčkárenia... Ja za ten čas sa radšej pomodlím... Držím palce... A v prípade bezkonečnosti, treba si spomenúť na tých stredovekých pápežov...





Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: isim v Pátek, 13. únor 2009 @ 06:22:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Spasení je Boží dar, není to naše zásluha, aby se nikdo nemohl vychloubat.

Spasení (nebo také odpuštění hříchů) je, dá se říci, (prvotně) jednorázová zkušenost. Spasení je také dokonalý Boží čin, je to přijetí Bohem (odpuštění hříchů). - Spasení však člověk může i ztratit. -

Potom ovšem existuje něco, jako spasení duše, nebo také - posvěcení života, to je další počin v díle spásy. A nakonec je vykoupení, nebo také vzkříšení těla.

Některé církve toto ovšem neznají a tak o tom neučí.

isim



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Sobota, 14. únor 2009 @ 21:08:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
   Ahoj oko.

   Budu pokračovat tady, už se to zas blbě čte.

   Téma: Skutky a soud, život a chování, spása a zatracení. Píšeš, že neschaňuješ skutky. Tak jsem to blbě nazval. Použiju Elova slova:

   "... 3. Človek sa musí usilovať až do konca svojho života usilovať spolupracovať s Božou milosťou, aby dosiel definívnej spáse, t.j. obsiahol večené Božie kráľovstvo, spoločenstvo s Bohom a všetkými Jeho svätými a anjelmi v nebi...."

   S tím souhlasíš? To je to, co jsem myslel, když jsem psal, že katolíci "schraňují skutky k soudu". Z mnoha tvých příspěvků jsem pochopil, že po smrti těla půjdeš na soud, kde se budou soudit tvoje skutky/chování či jak to chceš nazvat a podle nich se rozhodne, jestli budeš spasen (půjdeš do očistce) nebo zavržen (do pekla). Tak tomu římští katolíci běžně věří a tak jsem to pochopil i od tebe. Je to tak?



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Neděle, 15. únor 2009 @ 09:42:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Krásný článek. Kdo by netoužil po tom, aby po jeho fyzické smrti neexistovalo něco dalšího a pro ty, kteří zde trpí, něco pochopitelně krásnějšího, než bylo to, co dosud znali zde na Zemi. Znám lidi, jejichž život byl samá bolest a trápení. Tolik, tolik bych jim přál, aby se v novém těle na nové Zemi dočkali lepší formy existence. Na druhé straně ten, kdo zde druhým způsobuje bolest a utrpení, ( možná sám trpí vlivem zla, které je v něm), by přece nemohl v takovém stavu existovat a ubližovat dál v novém těle a na nové Zemi. Kdyby nedošlo na počátku stvoření člověka k pádu do hříchu, bylo by všechno jinak. Jiný svět, jiná a nám neznáma forma života, kde neexistuje bolest ani smrt. Kdo ví..... ??? Ale stalo se to, co se stalo. Svět byl změněn kvůli hříchu a člověk omezen ve své fyzické existenci v čase smrtí. Když se řekne spasení, mnozí si představí, že jde hlavně o to, abych existoval po smrti v nějaké podobě dál, byl vzkříšen, podobně jako Pán Ježíš vstal z mrtvých. Ale tady jde o mnohem víc. Já si myslím, že spasen, především znamená, abych byl bez hříchu, protože jen v takové podobě mohu být s Ježíšem a v novém světě. A bez hříchu nejsem zde na zemi., ať se snažím sebevíc. Prostě to není ani možné. Spasení je tedy zaměřeno do naší budoucnosti a rozhodne o něm jedině Bůh sám. Pokud někdo tvrdí, že je už spasen, je to odvážné tvrzení. Zvláště pak u lidí, kteří na jedné straně to tvrdí, a na druhé straně jejich skutky to nepotvrzují. Spasení je zadarmo. Vždyť co bychom my hříšní lidé mohli udělat, abychom si ho zasloužili? Spíš než slovíčko zadarmo, je lepší slovíčko dar. Dar z lásky. Bůh nám to daroval z lásky. A za tento dar moc trpěl na kříži. Zde je to tajemství, proč Bůh tak trpí a nechá Svého Syn takto ponižovat. Zde se událo něco, co je nám třeba nepochopitelné, ale bylo to v náš prospěch. A dar mohu přijmout a nemusím. Dar se nevnucuje. Jak úžasně to Pán Bůh zařídil, aby byl zachován princip osobní svobody. A tento dar přijímáme nikoli fyzicky, ale duchovně vírou. Víra, naděje , láska, ale největší je láska. Z lásky Bohu děkuji, co pro mne udělal. Přijímám jeho dar, kterým je nový život na nové Zemi, vzkříšení, odstranění hříchu z mého já, tajemství existence, které pochopím pevně, až se stane skutečností, kterou budu objektivně vnímat. Nyní to přijímám vírou. Tato víra, naděje a láska naplňuje nitro člověka radostí a troufejme si říct i určitou jistotou, že se tak opravdu stane. A je pochopitelné, že když přijmu dar, měl bych Dárci nějak projevit svoji vděčnost. Dobré skutky k tomu patří, jinak bych byl nevděčný příjemce daru. A hlavně láska k Bohu. Skutky činím nikoliv z nějaké vypočítavosti, ale z lásky a vděčnosti. Ale zatím jsem zde v hmotném těle a život není jednoduchý. Prosíme Boha, aby nás vedl a dával sílu zachovat se tak, jak nejlépe je to z pohledu Božího možné. Věřící nemá život v bavlnce, ale věří, že je to příprava pro život věčný neboli pro život, který nám Bůh připraví po naší fyzické smrti. Život získal smysl a cíl, který přesáhl časové hranice našeho fyzického bytí. !!!!!!!



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Úterý, 17. únor 2009 @ 12:52:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ze spasením se to má dle mého názoru asi takto. Jak uvedenu v následujícím příběhu, dopředu se omlouvám těm co čekají na nějaký příběh z Písma svatého.
Jednou dítě rozbilo okno. Milující otec okno vyměnil. Samozřejmě, že to něco otce stálo. Nebylo to hned. Dítě aby ukázalo svému otci, že ho má rádo , snažilo se pomáhat doma,na zahradě  prostě všude, kde bylo potřeba. I jednoho dne okno bylo vyměněné.
Jsou tři (čtyři) úhly pohledu na daný příběh. Někteří v tom příběhu vidí pouze výměnu okna a vztah Otce. Jiní pouze uvidí jakési snahu zaplatit svými skutky rozbité okno. A třetí skupina zde uvidí vztah mezi otcem a synem, a mezi synem a otcem, že dítě má rado a proto se snaží žít správně a otec, že má rád své dítě tak zaplatí a vymění okno. Možná, že je i čtvrtá skupina, co se nad příběhem ani nezamyslí a pouze mávne rukou.
Na závěr pokud chcete tak se zamyslete, co za tím příběhem vidíte a co v něm vidíte ve vlastním životě. S přaním shalom Kjubik



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 17. únor 2009 @ 12:57:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Jsme už spaseni?--

Co má být vlastně spaseno?-Oko, ruka, hlava,noha?



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Středa, 18. únor 2009 @ 15:52:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak nevím, ale pro mě se zdá být tento problém, zda jsme či nejsme spaseni docela zřejmý.

Opíšu část písma:

Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?25  Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

1. Celé tvorstvo vyhlíží a čeká kdy se zjeví sláva Božích synů.
2. Trvá naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno ...
3. Celé tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
4. I my sami ve svém nitru sténáme a očekáváme přijetí za syny - vykoupení svého těla.
5. Máme máme nyní Ducha jako příslib Božích darů.
6. Jsme spaseni, ale v naději (v doufání, v očekávání)
7. Naděje, kterou lze vidět, už není nadějí; není v co doufat, lze-li to už vidět.
8. Trpělivě očekáváme - v naději - to co nevidíme.

Takže tedy nevím. Své tělo jako spasené, vysvobozené od zániku - smrti nevidím. Nevidím ani, že bych byl už oslaven a uveden do svobody a slávy Božího dítěte. Jednoduše trpělivě očekávám, že se tak stane. Když však očekám trpělivě, musím být o tom také přesvědčen a k tomu máme závdavek Ducha.

Všechny hádky a pře v této věci jsou nepodstatné. Do určité míry mají pravdu ti i ti, a zároveň !jedna! strana vnucuje druhé, že když říká, že v naději, tak to znamená, že spasena není.

Ono to vidím asi takto. Všichni jsme uvěřili a máme dosvědčení Ducha. Jsme tedy přesvědčení o že budeme spaseni jednou konečně zcela. A protože jsme o tom přesvědčeni, pak i když to nevidíme ještě v plnosti, jako by se stalo. Kdo by doufal, kdyby nebyl přesvědčen, že tak bude? A jestliže jsem přesvědčen a mám snubní prsten, pak přeci jednám jako by se stalo. Proto taky máme Duchem vládnout nad svým tělem, aby bylo naše tělo poddáno věcem Ducha. proto máme Duchem mrtvit skutky těla. Když k tomu dochází, a my činíme co je Ducha, pak to činíme tím tělem, které nebylo ještě proměněno. Sami na sobě tedy můžeme pozorovat, zda jsme Kristovi nebo nebo. Sami sebe tedy s pohledem na své skutky a na svá myšlení můžeme zpytovat a zkoušet. No a jestli nás obviňuje naše svědomí, pak víme jasně, že ještě co očekáváme se nestalo skutečností. A myslím, že naše svědomí v Kristu nám to lehce ozřejmí.

Na otázku tedy jestli jsem spasen odpovím: spasen jsem, ovšem v naději. :o) Mám snubní prsten a tak jednám jako bych byl už provdán(a). :o) Že ještě ženich pro mě nepřišel? Přece kvůli tomu nebudu jednat jako svobodný. Pakliže ano, závdavek manželství nepřijímám. Je to prosté, oko, milý Cizinče, nepíše, že je třeba dělat to či ono, aby bylo spaseno. Ono tvrdí, že je třeba činit a jednat tak, jako bychom byli už fyzicky v nebeském království Otce. Kdo tak nečiní, jedná jako by vůbec nebyl zasnouben, jako by za nic neměl snubní dar Ducha. Ono právě snubní dar, pečeť, prsten nás opravňuje k tomu, že můžeme říci - Bůh je můj ženich. Jestlipak si vezme Bůh za manželku nevěrnou nevěstu? Narozdíl od nevěřících máme zásnubní dar. A od té doby nepatříme sami sobě, nejsme svobodní. Nemůžeme si dělat to, co se nám zlíbí, nemůžeme jednat jako nevěřící. A jestli jsme věrni (víra) svému snoubenci se poznává na našich životech.

Slovy apoštola Petra:
Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

A teď mudrujte.

Amisrte



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 19. únor 2009 @ 07:56:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ptá se Kudlanka nábožná jetele: "Jeteli, proč se nemodlíš?" "Nechci být spasen."



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pátek, 20. únor 2009 @ 02:29:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  oko, ty si vážíš tradice církve, tvrdíš, že je důležitá a jen v jejím kontextu je možné vykládat bibli a neznáš Billyho Grahama??? To mi nejde dohromady. A Bunyana, Whitefielda, Livingstona, Bonkeho, Wesleyho, Zinzendorfa znáš?


  Narodit se znovu je možné jen skrze nepomíjivé věci. Pro fyzické tělo je důležitá voda, voda je život. Ale pro věčný život nejsou podstatné materiální skutečnosti, ale zdroje, které nepomíjí, které jsou věčné. Tak je to i se znovuzrozením. K němu potřebuješ vodu, která vyvěrá k věčnému životu. Protože znovuzrození je pro věčný život, ne pro materiální tady na zemi.


  Se znovuzrozením to většinou vypadá tak, že člověk se nějak dozví o té Cestě. Má spoustu otázek, Cestu zkoumá. Dost často je v opozici proti té Cestě, protože jemu proti srsti, že jeho celoživotní cesta, na které byl, vedla špatným směrem. Tak křesťanům různě oponuje, ale "mezi svými" už křesťanství obhajuje. Pracovně tomu říkám sympatizant.

  Pak přijde čas a té Cestě uvěří. Není ještě úplně jistý, tak Cestu okukuje. Občas se pomodlí a Bůh na modlitby odpoví, tak se modlí častěji. Pak přijde čas, kdy se člověk obrátí ze své cesty, do směru Té Cesty. Tomu se říká obrácení.

  A pak přijde čas rozhodnutí - jestli té Cestě věnovat celý život. A jednoho dne to rozhodnutí člověk udělá, vymění svůj život za "cizí" a vydá se na tu Cestu. Přijme spasení, vstoupí do smlouvy s Bohem, přejde ze smrti do života, dostane věčný život, stane se občanem nebeského království.

  Spasení a znovuzrození je něco, co člověk pozná. Liší se od náboženských rituálů, protože uvnitř člověka nastává reálná změna. Změna, kterou vidíte a cítíte. Ne jen nějaké teplo, pocity, pokoj. Je to změna. Tak, jako je u miminka narození. Je to hodně podobné, proto se tomu říká narození.

  Pak se dá ten člověk také ponořit do vody na odpuštění hříchů, na znamení uzavření té smlouvy, na znamení smrti a pohřbu s Ježíšem a vůbec - křest ve vodě má více významů.

  A pak je na té cestě. Ale už ne sám za sebe, ale za království, jehož je občanem a domácím. Tady na zemi je pak cizincem. Znovuzrození je jen začátek Cesty, ne její konec.


  Pro děti je tohle stejné, jako pro dospělé, nijak se to neliší. Děti jen nemají tolik pýchy a namyšlenosti na svoje životní cesty, protože nejsou tak dlouhé (ty cesty). Mouhou se znovuzrodit a nechat ponořit pod vodu jako kterýkoliv dospělý.


  U někoho proběhne ten děj před znovuzrozením za den (jako u mého přítele - odpoledne slyšel Boží moc ke spasení a večer byl zachráněn), někomu to trvá rok (jako u mě, kdy jsem křesťanům i Bohu pořádně "vařil").

  Doba mezi znovuzrozením a křtem může být pár minut když je poblíž voda, do které je možné se ponořit, nebo několik let, pokud je třeba člověk zmagořen různými andělskými naukami.


   Znovuzrození je jiná zkušenost než ponoření pod vodu a samozřejmě radikálně jiná zkušenost než polití miminka vodou s posvátnou formulí a úmyslem.



Re: Jsme už spaseni? (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 23. únor 2009 @ 22:12:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Katolíci a rekatolizovaní protestanté zde zastávají starou filozofii Zákona:"TO ČIŇ A ŽIV BUDEŠ."

Jenže skrze Zákon (= skutky) nelze získat věčné odpuštění a proto ani věčnou spásu, či spravedlnost. Protože Zákon plně dodržel a zachoval pouze jediný člověk - Ježíš Nazaretský. Právě proto Písmo NZ zdůrazňuje na mnoha místech, že věčná spása NENÍ ZE SKUTKŮ (Ef 2,8-9).

Avšak katolíci a rekatolizovaní protestanté zde vytrvale nepřestávají tvrdit rouhavé nesmysly o nutnosti naší spolupráce s Bohem, ohledně naší věčné spásy, čímž slepě zůstávají pod Zákonem a hlásají tak spásu ze skutků.

Zákon (= skutky), jako prostředek k ospravedlnění byl zrušen. V jiném smyslu však zrušen nebyl a i věřící v Krista jsou vázáni zachovávat jeho nezrušené části - ne však pro věčnou spásu, ale pro Království (1000 let na zemi - Zj 20 // 2Pt 1,5-11), které se získává právě skrze skutky a spolupráci věřících s Boží milostí.







Stránka vygenerována za: 0.98 sekundy