Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jaromír.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15289, komentáře < 7 dní: 312, komentářů celkem: 332243, adminů: 60, uživatelů: 4850  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 88 návštěvník(ů)
a 7 uživatel(ů) online:

cizinec
JirkaB
rudinec
ivanp
Vota
rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·V pravoslaví hrozí rozkol. Důvodem je Ukrajina
·Reakce Pavla Coufala na článek v ŽV ´´Bouřlivý Sjezd delegátů´´
·Veřejné setkání na podporu čínských křesťanů - 14. října 2018 v Praze
·Křest svatý v pojetí Církve bratrské
·Sto let Českobratrské církve evangelické – pohled zvenčí
·Modlitby za vladaře
·Konference mládeží SCEAV a BJB v Třanovicích ´´Nepromarni svůj život´´
·Pravoslaví štěpí ukrajinská krize, Moskva trhá pouta s Konstantinopolí
·Prohlášení pastora Johna MacArthura o sociální spravedlnosti a evangeliu
·Nashvillské prohlášení o sexualitě z biblického pohledu

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 852 244
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: V pekle
Vloženo Pondělí, 09. březen 2009 @ 17:51:14 CET Vložil: gojim

Svědectví poslal cizinec

  Maruška je zvláštní člověk s osobitým příběhem, tak jako každý jiný člověk. Do církve přišla v době, kdy byla úplně na dně a nevěděla co se životem. Občas si povídáme a já obdivuju tu prazvláštní Boží moudrost, která je nad životem každého člověka. A taky prazvláštní a neuvěřitelnou laxnost a bezohlednost, která je mezi mnoha zachráněnými lidmi. A taky se divím míře svobody, kterou nám Bůh dal. A někdy tu svobodu taky nechápu.
 
  S Maruškou si nejvíc povídáme v autě. Naše církev je poněkud rozlehlá, tak než na některou domácí církev dojedeme, trvá to delší dobu a když jedeme zpátky, jsme často pěkně zaujatí tím, co se dělo. Jednou přišel čas i na její život. Už jen útržky budí hrůzu, kousky ze života se dovídám na přeskáčku.


  *****
 
  Když jí bylo dvaadvacet, oběsil se její muž po roce manželství uprostřed alkoholu na trámě jejich domu a nechal ji na světě samotnou s ani ne ročním dítětem. Teda nechal samotnou -  z toho co vypráví z krátkého manželství, byla samotná už předtím, Hádky, fyzická i psychycká likvidace byla na na denním pořádku a ta sebevražda byla zřejmě jen završením toho týrání.
 
  Další manželství vypadala podobně. V pětatřiceti, po dalším prodělaném manželství, jí soud sebral podvodem malé dítě. To byla rána, ze které se už nikdy nevzpomatovala. Její psychika se postupně zhroutila do malého bodu, kolem kterého se točil život a všechny myšlenky, ve dne, v noci. Díky tomu dlouhá léta nespala, což rozvrátilo dokonale i její tělo.
 
  Maruška i její první manžel byli komunisti, jak se říká zarytí komunisti nebo taky komunisti až na půdu. I jejich rodiny byly takové, paní Závist v nich vládla už několik generací. Závist, neodpuštění a nenávist v průběhu let zlikvidovaly spolehlivě její srdce a zatemnily jej mysl. Nebylo divu, měla druhým co závědět, měla co neodpustit a proč nenávidět.
 
  Přesto, když přišla o dítě, byl to pro ní takový šok, že vyrazila do kostela, aby se šla modlit. Šla tam s představou "pomodlím se a pánbu mi pomůže". Do kostela chodila docela dlouho, ale odradilo jí nakonec, že to nemělo žádné výsledky.
 
  Psychická nemoc z prodělaného života byla tak vážná, že když přišla do církve, byla už přes dvacet let závislá na kombinaci prášků, která by byla snad pro každého jiného vražedná. Nešla spát aniž by si "nešlehla" a nevstala bez toho, že by jí podpořila nějaká pilulka. Ve světě chodila jak ve snách.
 
  Díky nemoci přišla i o svojí práci, jedinou věc, která ji ještě nějakou dobu držela. Psychiatr napsal posudek, uliční výbor také a jí zbývaly už jen čtyři stěny domova.
 
  *****
 
  Když jsme takhle jednou jeli autobuskem z církve, došla řeč i na to, proč měla takový život. "Já to nechápu", začala. "Třeba ten můj psychiatr, to je tak hluboce věřící člověk! Věděl o mně všechno! Proč mi nikdy neřekl, že existuje takováhle moc k odpuštění? Proč mi jen dával přášky?" Maruška totiž krátce předtím dala život Ježíši a dostala tu zvláštní, neuvěřitelnou moc odpustit, (moc, která kdysi šokovala i mne). Už několikátý týden žila v neskutečném světě, kdy se budila bez vězení minulosti a šla spát s pokojem. Ale tohle nemohla pochopit.
 
  Taky včera jsme jeli domů z církve a povídali jsme si. O pokoji v srdci, o uzdravení z nemocí, o strachu ze smrti, a o tom jak prchnul ... A v tom Maruška pronesla krátký povzdech: "Škoda, že jsem Ježíše nepoznala dřív. Jak by ten život asi vypadal?" Maruška je totiž už v důchodovém věku.
 
  "A jak jsi vlastně uvěřila, Maruško? Kdy jsi se setkala se svědectvím o Bohu?"
 
  A Maruška vypráví, jak chodila do kostela. Vlastně nikdy nebyla "nevěřící", vždycky "věděla" že Bůh je. A vzpomíná: "Jednou se mi stalo, že na nás někdo zazvonil a povídal si se mnou o Bohu. Říkal mi, že mě Bůh má rád a já jsem mu nevěřila. To bylo ještě v našem starém bytě" A pokračuje pár slovy. "... Proč já jsem mu tenrát nevěřila?"
 
  "A kde jste to vlastně tenkrát bydleli?" Hlavou mi bleskla myšlenka.
 
  *****
 
  Je to asi deset let, co jsme se účastnili jednoho projektu, jmenovalo se to tuším "Nový život 2000". To byla taková naprosto neduchovní věc, kdy si pár lidí řeklo, že když teda dostali Boží moc ke spasení, že udělají co bude v jejich silách, aby tuhle moc předali taky jiným lidem. A tak ve víře že Bůh chce spasit všechny lidi vymysleli projekt.
 
   Bylo to v těžké době, kdy se celá naše země odvrátila od evangelia k mamonu, půda pro setí Božího semene byla tvrdá a nehostinná, dveře pro evangelium zavřené a jediné co zbývalo, bylo čekat na probuzení. Jenže to, že je tak těžká doba jsme naštěstí nevěděli :-)
 
  Principem projektu bylo rozdat lidem Janovo evangelium v knize nebo na kazetě nebo film Ježíš a povídat si s nimi o té Cestě. Chodili jsme sami nebo ve dvou od domu k domu, dali na každé dveře znamení s popisem a kdo měl zájem, k tomu jsme za týden přišli s knihou nebo kazetou.
 
  Zvonil jsem u jednoho činžáku, zvonek po zvonku, pěkně odspoda nahoru, abych se dostal dovnitř. První patro, nic, stejně tak druhé. Až ve třetím se někdo vyklonil z okna, nějaká paní. Poprosil jsem jí, že nesu letáky, jestli by mě pustila dovnitř. Nechtělo se jí ven, ale když mě tam v tom dešti viděla, sešla po schodech a otevřela mi. Šel jsem patro po patru a dával na kliku letáček, ta paní šla se mnou. Mezi druhým a třetím patrem jsme se zastavili a já jí vysvětloval, co to dělám.
 
  Na moje slova si nepomatuju, jen na její, kterými reagovala na slova o Bohu a jeho lásce:
 
  "Mě už nikdo nemůže pomoci, pro mne neexistuje žádná naděje. Mladý pane, vy jste ještě mladý, tomuhle nemůžete rozumět. Tak jako mě nikomu neublížili, to se nedá napravit..."
 
  Pomatuju si na tu beznaděj. Taky na to, že je komunistka a v Boha nevěří. Z těch několika desítek otevřených rozhovorů té doby s lidmi, kteří "sáli" evagelium jak vyprahlá rozpraskaná půda bez deště, si pomatuju jen dva. A tenhle podivný, s paní v županu, která se bála vylézt z bytu, uprostřed schodů mezi patry byl jeden z nich.
 
  *****
 
  "Tenkrát jsme bydleli jak se jede k nádraží, v činžáku na křižovatce. Jde se tam zezadu, co byli elektrikáři. To byla hrozná doba. Byla jsem pořád doma a bála jsem se lidí. Skoro vůbec jsem nevycházela ven, byla jsem jen zavřená doma, mezi čtyřmi zdmi pokoje. Když jsem chtěla vyjít ven, poslouchala jsem třeba hodinu za dveřmi jestli někdo nejde." pokračuje Maruška a ještě to dál rozvádí, jak to vypadalo.
 
  "Jo, to jste bydleli ve druhým vchodě, ve třetím patře." říkám jí a vzpomínám, že už mi někdy její manžel říkal, kde bydleli, ale mě se věci nespojily a tak moc mě to tenkrát nezajímalo, kde bydleli.
 
  "Jo, tam, znáš to tam, že ano?" Maruška na to a já přitakávám. "Pomatuji si na toho kluka, byl takový vysoký a hodně slušný, myslím, že to byl Petr, poznala jsem ho pak v církvi." dodává.
 
  "A nepovídala sis s ním v županu na mezipatře?" říkám na to.
 
  "Tak on ti to Petr povídal?" diví se Maruška.
 
  Po chvilce rozhovoru jí to ale taky dochází. Povídáme si pak dál, já teda ne, protože jsem potichu a snažím se prokouknout na cestu skrz slzy, abychom neskončili ve škarpě, protože Cestu mám nadevšechno rád.
 
*****
 
  Nevím, který blázen nebo zloduch vymyslel tezi, že lidi potřebují umřít na to, aby se dostali do pekla a že potřebují smrt těla na to, aby se dostali před Boží trůn milosti. Už jsem potkal docela dost lidí, kteří v pekle byli dlouhá léta a nepotřebovali k tomu umřít a Maruška je jedním z nich.
 
  Peklo může být hned třeba za rohem, za sousedním plotem nebo za zdí činžáku, za kterou se ozývají nesrozumitelné zvuky. Docela rozumím Kojotovi, když jsme se v diskuzi bavili, že když se člověk v depresi pověsí a jde rovnou do pekla, tak si může jenom polepšit. 
 
 
  V bibli je spousta veršů, které mám moc rád. Jedním z nich je část, kterou si církev nechala zbytečně ukrást:
  "A já ti říkám, že ty jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekla ji nepřemohou. Dám ti klíče nebeského království, a cokoli svážeš na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude už rozvázáno v nebi."
 
  Když církev zaútočí na brány pekel a dobude je, peklo vydá lidi, které drží. To se stalo na začátku devadesátých let, když jsme dostali spasení my, to se dělo a děje na mnoha místech světa dodnes. Bolí to a je to boj, ale je to boj vítězný a hodně užitečný.

 
Příbuzné odkazy
· Více Svědectví
· Novinky od gojim


Nejčtenější článek Svědectví:
SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Zamyšlení

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"V pekle" | Přihlásit/Vytvořit účet | 21 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: V pekle (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ssns v Pondělí, 09. březen 2009 @ 22:18:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vzácně čověk narazí na nějaký text, ke kterému by hrozně rád něco napsal, ale prostě nenachází slov - začne psát a po prvních pár slovech to smaže, protože vidí, že to není ono, pokouší se znovu a znovu, ale pokaždé maže ... takže jen tolik: Díky.



Re: V pekle (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Úterý, 10. březen 2009 @ 06:42:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Do církve přišla v době, kdy byla úplně na dně a nevěděla co se životem.--

to je časný případ kdy se člověk v takovém stavu stane obětí církevních praktik.Pro nejrůznější církve a sekty ideální kořist. 



Re: V pekle (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 10. březen 2009 @ 09:11:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezké svědectví, díky. Jednu věc chci ale doplnit.

  "Nevím, který blázen nebo zloduch vymyslel tezi, že lidi potřebují umřít na to, aby se dostali do pekla a že potřebují smrt těla na to, aby se dostali před Boží trůn milosti. Už jsem potkal docela dost lidí, kteří v pekle byli dlouhá léta a nepotřebovali k tomu umřít a Maruška je jedním z nich."...

Rozdíl mezi peklem zde na zemi a peklem po smrti je zásadní. Z pekla na zemi měla Maruška šanci se dostat a využila ji. Z pekla po smrti to už nejde, tam už zůstává jen beznaděj. Není tedy pravdou, že si člověk polepší.

Podobný rozdíl panuje i ve vztahu k Bohu. I život v milosti můžeme za života ztratit těžkým hříchem.




Re: V pekle (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 10. březen 2009 @ 20:09:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

O
I život v milosti můžeme za života ztratit těžkým hříchem.


R

Když můžeš Oko toto napsat, tak se obávám, že vůbec nevíš, co je to milost. Protože máš očividně na mysli spasitelnou milost, tedy ve své podstatě věčný život, tak si polož otázku:

Co by se muselo stát, aby opravdu obrácený křesťan ztratil věčný život?

Když už někdo z Boží milosti uvěřil v Pána Ježíše Krista, co by ho mohlo přimět, aby své rozhodnutí radikálně změnil a Krista se zřekl? Snad nějaká životní situace? Ale vždyť je psáno:


Ř 8,28
Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.


Nebo snad falešné učení? Ale vždyť jsme výše uváděli verš, který ukazuje, že vyvolené není možné svést (Mt 24,24). Nebo si snad někdo myslí, že člověk, který se jeden den rozhodne pro Krista, se o pět let později probudí a jen tak bez příčiny se rozhodne proti Kristu? Pokud by bylo možné, aby se jeden a ten samý člověk rozhodl bez příčiny jinak v čase B, než se předtím rozhodl v čase A, pak jsou lidská rozhodnutí produktem nějakého generátoru náhody. A říká-li se takovému generátoru náhody „svobodná vůle“ a tvrdí-li se, že jí člověk bude mít i v Božím království, tak potom bude možné ztratit spasení i na věčnosti a být pak z ráje uvržen do ohnivého jezera.

Více viz:

Odpadnout je možné. Ztratit věčný život je nemožné. Věčnost na 5 let? P10


















Stránka vygenerována za: 0.37 sekundy