Grano Salis - Kostnický koncil

Vznikla tu debata s ssms a s bystrým Okem, jakže to bylo s tím kostnickým koncilem.

Rozepsal jsem se a protože zjišťuji, že je to dlouhý, vkládám to jako článek.

Oko, ta tvoje "platnost" koncilu je z hlediska tohoto koncilu jen politický kompromis a teprve pozdní konstrukcí dosazená "katolická skutečnost." Koncil BYL svrchovaný.

Svrchovanost koncilu nad papeži bylo pojetí, které se zrodilo na pařížské universitě v době schizmatu, a drželi ho prakticky všichni katolíci této doby, protože autorita papežů se vyčerpala. To je potřeba vzít na vědomí, protože r. 1415 přece nikdo nevěděl, co se stane r. 1515! Představ si jen tak modelově, že za stolet převládnou ve vaší církvi ti konzervativci, co jsou dnes v dobrovolné izolaci, a prohlásí spoustu věcí, co dnes děláte, za neplatné! Kdyby se směla zpětně upravovat historie, jak to zřejmě dělali staří egypťané a jak se o to neúspěšně pokoušeli komunisti, jak byste mohli v čemkoli, čemu věříte, mít vnitřní jistotu?

Takže: koukal jsem se  na to a toto je stručný přehled:
   - okolo r. 1376 se množilo obecné volání po tom, aby se římský papež, sídlící od poč. století v Avignonu, vrátil do Říma. Řehoř XI. to učinil r. 1377 ale za rok zemřel. To bylo v atmosféře společnosti křesťanské sice, ale velmi zesvětštělé, a to včetně církevní hierarchie, která nikomu, ani zbožným ani hříšníkům, nepřipomínala ani vzdáleně evangelia a epištoly, nyní již obecně známé.ˇOtevřeně se o tom mluvila a psalo (např. Petrarca).¨

   - r. 1378 došlo v Římě k naprosto skandální volbě papeže: kardinálové (pouze část sboru, mnozí byli ještě v Avignonu) zvolili jednoho kardinála, ale rozzuřenému římskému lidu podstrčili jiného, již devavesátiletého kardinála oblékli do papežského roucha a posadili na trůn zřejmě proto, aby byl kdyžtak zabit nepravý. Sotva se vše vysvětlilo, zjistilo se, že zvolený papež Urban VI. je šílenec. Kardinálové od něho za pár týdnů uprchli a vydali manifest, v kterém římskou volbu prohlásili za vynucenou a neplatnou.

   - ještě téhož roku zvolili kardinálové nového papeže, Klementa VII. I to byla zcela pochybná osobnost, byl to kardinál-vojevůdce, který terorizoval krátce před volbou Itálii v čele papežského vojska. Tehdejší křesťany však nemohlo už nic překvapit. Důležité bylo, že křesťanstvo obecně nevědělo, který papež je vlastně pravý. Dnešní církev tvrdí, že to byl Urban VI. a že Klement VII. je "protipapež", ale toto bylo oficiálně uzavřeno v papežských dokumentech až v r. 1947!! O tom, kdo je pravý papež, rozhodovali především králové Evropy podle vlastních zájmů.

   - římský Urban VI. se stačil naprosto znemožnit, jmenoval nové kardinály, pak je popravoval, celou dobu vlády vedl v Itálii války kterým říkal křižácké, ačkoli válčil proti křesťanům...ohavnost spuštění. Za papeže ho uznávaly Čechy, Uhry, Anglie a Dánsko, a část Itálie.  Zemřel r.1389, a tehdy avignonský Klement VII. ještě žil (do 1394).

   - v těchto letech, konkrétně 1379-81 se v "duchovním mozku církve", totiž Paříži, začalo veřejně psát o potřebě nápravy této nepřehledné situace na budoucím koncilu. Oficiální dokument university z r. 1381 výslovně uvádí, že řešení je v "královské cestě církve prvotní" - tedy obecném křesťanském koncilu, jehož nález musí i papež uznat. Jak na to přišli? No pochopitelně - středověká teologie přes víru v úřad S.Petra nezapoměla, že v Písmu je popsán problém, který řešil sněm, ačkoli by se taky mohli jen zeptat Petra. Věděli, že když "Petr" nefunguje, pak je jasně svrchovaný koncil, a budoucí Petr ho prostě uzná. Natolik své "Petry" dobře znali.

   - r. 1394, kdy zemřel i druhý schismatický papež, byl v Avignonu promptně zvolen nástupce, později neblahý umíněnec Benedikt XIII., když už před tím po smrti toho vraha v Římě zvolili papežem Bonifáce IX., nedbajíce, že v Avignonu je rovněž zvolený papež. Téhož roku pařížská universita navrhla tři cesty k řešení:
      x/ již zmíněný koncil
      x/ donutit oba papeže k dobrovolnému odstoupení, uznat oba kardinálské sbory, spojit je a zvolit jednoho papeže
      x/ najít nějaký kompromis mezi dnešními papeži, kteří vypadali rozuměji = političtěji, než jejich předchůdci. Ale pro politické rozpory mezi královstvími a všeobecnou nedůvěru z toho nebylo nakonec nic. Ani koncil, ani kompromis. Ale idea koncilu, ketrý jediný uzdraví církev, se uchytila všeobecně, papežové byli zatím ve veřejném mínění považováni za nutné zlo a vysavač na peníze. Přitom samu ideu nástupce S.Petra zatím snad nikdo nezpochybnil.

   - v r. 1406 se v Římě zas jednou konala volba papeže (mezitím krátce vládl Inocenc VII.) a objevilo se novum: kardinálové přísahali, že ten, kdo z nich bude zvolen, okamžitě odstoupí, jestliže to bude ochoten udělat i avignonský Benedikt XIII. anebo když zemře. To bylo důležité, protože zvolený Řehoř XII. věděl, že je papežem dočasným a věděla to veřejnost. Kardinálové obou sborů byli dávno domluveni a vytvořili nátlak na Benedikta XIII., aby odstoupil. Ten to odmítl, ale stejně odmítl splnit slib i Řehoř XII. Toho však už měla Evropa dost, nad "papeži" zlomila hůl, kardinálové z obou stran se sešli a svolali koncil v dohodě s francouzským králem. Proti novému koncilu se ovšem postavil římský (německý) král Ruprecht, což byla vážná trhlina v plánech.

   - přesto se koncil v Pise r. 1409 sešel (s věcí souvisí "náš" Dekret kutnohorský), zvolil nového papeže Alexandra V. Toho většina křesťanstva, také Čechy, ihned uznala za pravého papeže, a původně se domnívala, že schismatu s nejasným mandátem je konec. papežové sice byli tři, ale čekalo se jen až ti dva umřou nebo budou někde dopadeni. Benedikt XIII. se později uchýlil do Španělska, odkud pocházel, a neuznával nic co se událo v církvi později. Řehoř XII. byl v Římě a uznávala ho za papeže jen jižní Itálie, protože jeho přívrženec Ruprecht brzy zemřel. Alexandr V. ovšem záhy zemřel, a kardinálové zvolili jeho nástupcem "populárního" Jana XXIII. o němž se později tvrdilo, že byl pirátem. Nicméně jako papeže ho uznávali skoro všichni, včetně českých reformních kněží, Husa a spol..

   - konciliární myšlenka ovšem neusnula. Nový římský král Zikmund vyhlásil nový koncil a přesvědčil Jana XXIII., aby ho řádně jako papež svolal. Konkrétně to proběhlo takto: právo svolat koncil přiznali králi církevní právníci (podle vzoru Konstantina), a král ho 13.10.1413 oficiálně svolal, za všeobecného souhlasu křesťanstva, zejm. pak pařížské university a bolognské university (právní autorita). Aby nevznikly později pochybnosti, přiměl Jana XXIII., aby toto svolání ratifikoval, což on učinil 9.12.1413.

   - koncil se tedy koncem roku 1414 v Konstanzi sešel jako pravý a platný koncil, s velmi reprezentativním zastoupením, a s nepochybným přesvědčením, že takovéto shromáždění má autoritu i nad papežem. Když na něj dorazil papež Jan XXIII., brzy zjistil, že v konciliárním duchu nemá převahu ani on ani jeho přívrženci, a udělal tu pitomost, že uprchl.Byl ovšem dopaden, přiveden zpět a sesazen, což před koncilem uznal. Kostnický koncil zachránili v této chvíli pařížští teologové a zejména král Zikmund jako jeho záštita.

    - tehdy se do Konstanze ozval všemi opuštěný Řehoř XII., a navrhl, že odstoupí, pokud ho koncil uzná za pravého papeže tím, že se od něj nechá svolat. To byla pro koncilní otce nízká cena, když zrovna žádného papeže neměli a tak souhlasili. Řehoř XII. pak koncil svolal k datu 4.7.1415 a rezignoval. To je to "svolání", o kterém zde psalo oko. Tato skutečnost umožňuje dnes katolické církvi jednu důležitou věc: Již 3.5.1415 schválil koncil dekret Haec sancta, který vyhlašuje, že všechno křesťanstvo, i Svatý Otec (a taky Hus), se musí podrobit obecnému koncilium jako svrchované autoritě na zemi. Soukromě si myslím, že tato skutečnost hrála roli v pozdějším rozhodování Říma, který tehdejší papež byl pravý, a tedy odkdy je kostnický koncil údajně "platný".

   - na zbývajícího papeže Benedikta XIII. byl vyvinut nátlak, aby rezignoval taky, a když odmítl, král Zikmund se vypravil proti němu až do Narbonne pod Pyrenejemi, a protože tento papež umíněně lpěl na svém koncil neuznávaje, Zikmund přesvědčil i všechny krále na Pyrenejském poloostrově, aby obeslali koncil a odmítli Benedikta, a tak tento všemi opuštěný dožil až r. 1423 někde u Barcelony v izolaci.

   - král Zikmund, jako skutečný nástupce císaře Konstantina a svolavatel a garant koncilu se takto zasloužil po čtyřiceti letech o oficiální sjednocení všeho západního duchovenstva, universit, království, kolem jedné autority, koncilu. Na koncilu byl pak až 14.11.1417 zvolen nový, všemi uznávaný papež Martin V., který samozřejmě jako dítě koncilu uznal celý koncil, nikoli jen jeho část.

Tož takto gómu, že se to tenkrát zplichtilo v Pakostnici, kemo.

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace