Ahoj Tondo,

já ti vážně nerozumím. Máš své chtění, nebo nemáš?

Psal jsi, že za své chtění nemůžeš, že ti jej dává do srdce Bůh. Že za to nemůžeš.

Pak ale nevím, jak můžeš svůj život či den vydat ty osobně Bohu.

Vydáváš (vydal´s) svůj život (či den) Bohu ty, nebo si jej Bůh bere bez tvého souhlasu?

Pokud to není (nebylo) tvé chtění, pak jak jsi TY mohl vydat Bohu tvůj život!

A jestli si Bůh bere tvůj život bez tvého chtění, pak to nemůžeš být ani ty, kdo očekává, že tě Bůh povede a bude tobě ukazovat, co máš dělat.

Jestli jsi uvěřil, a říkáš, že jsi dal svůj život Bohu navždy, a že teď to chtění v tobě, není tvým chtěním, pak vše co činíš je Boží vůlí? Když jsi tedy nakloněn k hříchu a upadáš, jakože říkáš, že jsou ještě hříchy, kterých tě Bůh ještě zbaví nebo z nich očistí, pak i to je Boží vůle - chtění?

Nebo jako své chtění bereš jen to, co vede k hříchu, a chtění, které působí spravedlnost, není tvé a bezděky za tebe je činí Bůh?

Psal jsi přeci, že svobodu k hřešení nemáš. Jestli ale nemáš svobodu k hřešení, pak nemůžeš mít chtivost k hříchu. Pak ale nevím, proč by tě Bůh měl zbavovat či očišťovat z nějakých tvých hříchů. Anebo jinak: Jestli nemáš své chtění, pak nemůžeš mít nesvobodu k hřešení.

Ono by stačilo, aby Bůh nám vzal naše chtění (vůli) a nahradil ho svým chtěním, protože k tomu, zdá se :o), není třeba našeho souhlasu (vyjádřené vůle - chtění), a už by nebylo třeba Kristovy smrti.

Prostě ten učiní to a to, ať chce či nechce.

Nějak se mi tu vytrácí křesťanská svoboda.

Asi budeš reagovat. Ale píšu to jen proto, že Standu rád chytáš za slovíčka. Dokážeš připustit, že když on píše můj záměr, myslí tím Boží záměr? Jestli chce, Standa, vykonat dobro - zná člověka, který potřebuje třeba nějaké peníze na obživu, či teplé jídlo - a chce mu pomoci následující den (ne vždy lze pomoci okamžitě) - pak to není Boží záměr? A k tomu se on modlí a prosí za Boží pomoc a vedení. A když se modlí, je mu zjevováno a poukazováno, je puzen učinit dobré. To je jen jeho lidský záměr? (Věřím, že to nečiní pro odměnu, ale z lásky pro oslavení Boha a z lásky k potřebným - Boží lásky - protože je puzen Duchem ...) Můžeš přijmout to, že on, jako křesťan (pokud ho za takového máš - znovuzrozeného - ne proto, že někde po někom opakoval tzv. modlitbu spásy či odevzdání se Kristu) - myslí svým záměrem to, k čemu ho pudí Duch v jeho srdci?

Zdá se mi, že mu hodně křivdíš. Hodně slovíčkaříš. Dovolil jsem si to stejné, promiň.

A slovíčkaření, chytání toho druhého za slovíčka, to není k ničemu - tedy jen ke sporům a hádkám.

  No, to ti věřím, asi to tak opravdu máte a samozřejmě si to uvědomuji. Měl jsem to tak také, když jsem žil to, co vy.

  V tomhle je naše situace jiná. K tomu jsem ti psal článek záchranáři.

  Normální otec, když mu spadne dítě do jámy jde, vleze to té jámy a to dítě vytáhne, nečeká na jeho souhlas a nejedná tak, že by spustil provaz a čekal na to, jestli se dítě provazu chytí. Stejně tak jedná normální pastýř, když jeho ovečka spadne do jámy, taky jí nespustí provaz a nečeká, až se ovečka provazu chytí. To by byl trochu naivní pastýř.

  Záleží tedy na to, koho má člověk za otce, komu patří jeho život, čí je ovečka.

  Podle toho má také životní zkušenost.

  Toník