a) bude římský katolík tvrdit, že ničemu nemůže rozumět, protože je katolík. Pak mu napíšu, že si to nemyslím.

b) někdo bude tvrdit, že jsem římský katolík a že tak nemůžu ničemu rozumět. Prostě odpovím, že ŘK jsem nebyl a nejsem. Pokud bude tvrdit, že jsem de facto římský katolík (to se mi už tuším stalo) nebo tajný římský katolík (tajný jezuita - tuším, že mi to kdosi též napsal), pak to nebudu nijak vyvracet.

Požádám o řecké a hebrejské slovo, které podle dotyčného v Bibli znamená peklo, abych věděl, o čem je řeč. Pak požádám o stručnou definici, co je to to peklo, ve které nevěřím. No a pravděpodobně se ukáže, že v to, co nazývá tazatel peklem, opravdu nevěřím.

Nic. BA a Bumerang patří k lidem, jejichž komentáře přeskakuji, takže ani nebudu vědět, co píše.

Ne, nepovažuji. Katolíkem samozřejmě myslím člověka, který je církevně v jednotě s papežem a ty jsi exkomunikovaný schizmatik a heretik. Já jsem jen neexkomunikovaný heretik. :-)

Mluvíme tu o katolicismu, který je velmi legalisticky (bez urážky) svázaný systém ve víře, praxi i správě. Napadlo by třeba tebe řešit otázku, jestli křesťané v Čachovicích spadají pod jurisdikci vašeho sboru nebo bratrského sboru v Boleslavi? Těžko. Navíc tady jde o reálný rozdíl mezi právě znovuzrozeným (tj. v KC pochopení pokřtěným) a v nebi spaseným člověkem. Uzdravující milost a odpuštění (přesněji získáním odpustku odčinění) hříchů je něco, co se oboje vztahuje k odpustkům i křtu. Poplést ty dva stavy (křest a svatost v nebi) je velká chyba, které jsme se dopustili. A doufám, že mě nepodezíráš z toho, že se to právnické pojetí snažím napasovat na KC - to je jim totiž bytostně vlastní. Zhřešíš a máš vinu a čeká tě trest. Odpuštění viny můžeš dosáhnout právně definovanými postupuy, které se liší podle hříchu. Někde stačí osobní zpověď Bohu (lehké hříchy), jindy je nutná zpověď svátostná (hříchy k smrti) a jindy je dokonce nutné přímé odpuštění papežem (znesvěcení eucharistie). No a u toho trestu to máš stejné. Dříve na to měli dokonce knihy, kde našli taxativně vymezené pokání. Z toho pak přenesli ty sazby na odpustky, které byly jakousi formou alternativního trestu. Třeba 40 dní o chlebu a vodě a zákaz přístupu ke stolu jsi nahradil poutí na nějaký kopec a 5 dny půstu (nebo žádným - podle toho, jestli jsi získal odpustek 35 dní nebo 40). Není mi ovšem jasné, jak se v částečných odpustcích katolíci orientují dnes. 40 dní pokání nedostanou a u částečného odpustku jim nikdo neřekne, kolik dní pokání si odbudou. To bude asi důvod toho, proč mi přijde, že dnes se KC soustředí mnohem více na ty plnomocné.

  Pokud se něčím vyjadřuji souhlas, dávám k tomu obvykle citaci, ke které souhlas vyjadřuji.

Což je důvod, proč jsem uvedl tebou ocitované mé chybné tvrzení a tvé následné potvrzení mé chyby.