A jak se nazýval člověk, který odpadl od víry svých předků  k římskokatolické? 

martino

oko,heretik není a nemusí být odpadlík od Církve. Heretik je člověk, který odmítá pravdy Církve. Je to člověk který může zastávat heretické názory vnitřně, tedy soukromě nebo veřejně. Pokud tak činí veřejně šířením svých názorů je jisté, že se dříve či později octne v situaci, že bude vyzván, aby své názory vysvětlil. Pokud tak učiní je zjevné, že je stále členem Církve, neboť uznává autoritu Církve, když je ochoten své názory vysvětlovat. Takže heretik je člověk, který má odlišné názory. Ale pokud takový člověk i nadále po upozornění ze strany Církve zatvrzele odmítá pravdy článků víry stává se z heretika kacíř, což znamená, že takový člověk veřejně odmítá učení Církve a zatvrzele trvá jen na svém názoru. Tímto postojem se povyšuje nad autoritu učitelského úřadu Církve a následně sám opouští Církev a stává se veřejným odpadlíkem. Lidé jako Myslivec, Cizinec a další byli pravděpodobně jen nedokvašenými křesťany, dnes sektáři, dokonce ani neměli odvahu své soukromé názory obhajovat před Církví a prostě se z Církve vypařili. Hus také nebyl odsouzen že je heretik, tedy člověk, který má odlišné názory, jak jsem nyní zaznamenal v médií, ale koncilem byl naopak prohlášen za zatvrzelého kacíře, tedy člověka, který ve své ješitnosti se vyvyšuje nad autoritu Církve. 

Církev je postavena na skále.

Je zcela běžné u Božího slova, že jedno místo má více správných výkladů v odlišných rovinách.

Tak např. "žena"  z Gn 3,15 je jednak Kristova matka Maria - jednak se touto "ženou" míní i církev. Oba výklady jsou správné, oba jsou v souladu s celkovým učením křesťanů

.

Církev je tedy docela jistě postavena na Kristu (skále) - (když je Kristus její hlavou!).

V odlišné rovině (v rovině církevní hierarchie, která je v Písmu zjevná z ustanovování pastýřů Kristova "stáda", z ustanovení Jáhnů a pod.) je církev postavena na apoštolech, na základu apoštolů. I toto máš v Písmu na jiném místě!

Věc tedy není postavena do protikladu (Kristus versus apoštolové), nýbrž do souladu: Kristus ustanovil apoštoly, ustanovil Šimona jako hlavu sboru apoštolů , jako mluvčího církve před světem (Kéfas = skála - nikoli náhodou jej tak přejmenoval!) - věděl, že odejde do nebe a zůstavil po sobě své zástupce. O tomto tedy hovoří Mt 16,18-19!

Bůh je Skála - Kéfas (také skála) je však Kristem ustanoveným viditelným obrazem této "Skály" - jako konkrétní osoba, vystupující jménem církve vůči ostatnímu světu. Vždycky je konkrétní a vždycky pouze jedna.

Jméno "Kéfas" (skála) nelze přehlížet, nelze ignorovat v jeho významu k celému textu - protože toto nové pojmenování Šimona vychází přímo od Krista.

"Kéfas" (skála) není konkurentem Krista (skály), je jím pověřeným viditelným náměstkem v našem viditelném světě.