Poopravím tě:

To jsem dělal dosud na základě Písem. Ta tě ale vůbec nezajímají, jak svědčíš téměř každým svým komentářem, kam si pořád něco přidáváš, domýšlíš, měníš, zaměňuješ. A co se ti nehodí, na to nereaguješ.

A rozumíš tomu, co jsem psal? Já nepsal o pocitových vjemech, ale o tom, co jsem jasně před Pánem prožil, a co jsem schopen popsat zpětně i trochu emotivně. Nikdy jsem netvrdil, že víra je o pocitech, či emotivních zážitcích. Naopak, každého bych od tohoto rázně varoval. Víra musí pramenit z nitra, z hlubokého a takřka nezměnitelného přesvědčení či jistotě o Boží existenci, Boží milosti, Božím odpuštění, Božím bezvýhradném přijetí - a okolnosti okolo, jakkoliv se budeme cítit zle, na toto přesvědčení nebudou mít prakticky žádný vliv. Oko, tak je to. Ovšem samotné znovu narození, abych od té doby toto ujištění desítky let měl, bylo setkání s Pánem trochu jiného charakteru. Celý život potom je mi jen potvrzením toho prvotního setkání a smíření s Pánem. A jsou lidé, kteří neprožili nic zvláštního, jsou lidé, kteřé svědčí o delším procesu. Pro mne je to tajemství a nebudu v tom hledat racionálno - navíc to je právě to, co mimo jiné odmítáš - racionalita je obvykle můj první, primární argumentační nástroj.

Nejspíš mě taky připočítáváš do této množiny:

(Protože se nepovažuju za hříšníka, nýbrž toho, koho Ježíš svou obětí ospravedlnil.)

Takže abych to ujasnila:

Taky jsem zapsaná v matrice, pokřtěná v kostele římsko-katolickým knězem. Upřímná římská katolička, moje babička, by nepřenesla přes srdce, kdyby její vnoučátko bylo "nekřtěňátko". 

Tahle moje  důvěra v Boží dílo - ospravedlnění, odpuštění hříchů, život v Kristu, u mě opravdu nevznikla z nepochopení jednoho verše.

Stačí číst dopisy křesťanům. Je to tam všude....vám...svatým, vyvoleným, ospravedlněným..

Že by se křestani někde vzájemně oslovili - hříšníku, nebo že by apoštol v dopise přesvědčoval křesťany, že hříšníci jsou - to tam nenajdeš.

(že občas zhřeší, ano - ale pak mají cestu k odpuštění otevřenou - milost v Kristu, když činí pokání)

Ty Oko zde tvoje zlé úmysly uvádíš do života formou lhaní a pomluv, vůči čemuž se zde více křesťanů ohrazuje, a s tebou to ty hroší kůže ani nehne! A ještě zde budeš tvrdit, že ohrazování se proti tvým soustavným lžím a pomluvám je kolektivní šikanou. Ego máš zbytnělé až hrůza!

Obsahem naprosté většiny tvých komentářů je lež a pomluva. EVIDENTNĚ A PROKAZATELNĚ! Není potřeba zlý úmysl u tebe hledat, tvé zlé úmysly zde demonstruješ zcela viditelně a to prakticky denně!

  Samozřejmě nemá smysl pokračovat v této tvé "diskuzi", kde místo diskuze k tématu vymýšlíš takovéhle projekce, nesmysly, lži a pomluvy o diskutujících. To jsi snad pochopil dobře. 

  Můžeme se tedy po tvém vytrhávání z kontextu vrátit k tématu diskuze? 

  Reagoval jsem tam na rozdíl vašeho a našeho života:

  Popisoval jsem ti ten základní rozdíl života křesťanů: Když se člověk narodí znovu, narodí se znovu Bohu. Stane se Božím dítětem. Bůh se pak o něj stará, vychovává ho, jako každý normální otec o každé své dítě - to jsem ti také popisoval v článku, co se jmenoval Parchant. A mezi dítětem a otcem a mezi otcem a dítětem je vztah. Vztah lásky, důvěry.

  Z toho vztahu pak vychází náš život, vše v něm. Ten vztah je daný stavem. Tím, co Bůh pro nás udělal.

  Toník