Na stromě sedí Praga V3S- x

Kolem stromu letí ponorka- y

V jaké vzdálenosti od stromu má ponorka své hnízdo s mláďaty, když dopoledne je její rychlost 15 nordických uzlů a odpoledne 12?

Ten verš zní:

Podle formální výrokové logiky nezle dokázat nic, protože bys mi nejdříve musel definovat miminko, resp. jednoznačně určit, zda vyhovuje podmínkám dalších biblických veršů, které jsi však do svého zadání nezahrnul.

Stačilo mi napsat, že můj přiklad nemá jednoznačné řešení, protože chybí další informace (rozuměj další rovnice) a uvědomit si, proč jsem jej asi tak mohl napsat.

Pokud jde o Mt 28:19, těžko říci, jaký je přesně originál. Dostupné české překlady praví:

V podstatě mi to vše ukazuje na určitou posloupnost činností, i když můžeš teoreticky protestovat:

1) jděte

2) dělejte učedníky

3) křtěte je

Posloupnost těchto tří kroků není úplně logicky zřetelná, jelikož ve výrokové logice spojka (konjunkce) A umožňuje argumenty zaměňovat a v řadě překladů se vyskytuje. Nicméně těžko by činili učedníky, aniž by nejprve šli. A těžko by z nemluvňat činili učedníky 3) v rámci toho jednoho vyjití 1). 

Ovšem, abys tady pracoval vyloženě logicky, musel by sis vypsat všechny verše související se křtem a podrobit je přísnému pohledu logiky - pochopitelně, o miminu a jeho schopnosti vyhovět dalším podmínkách pro křest se v Písmu asi exaktně nedočteš a budeš muset hledat i jinde. Určitě by to nebylo tak jednoduché, jako přidat jednu rovnici k té mé rovnici.

Takže do jisté míry i tento verš sám o sobě ukazuje na určitý rozpor, ale formální výroková logika nad tímto jediným veršem zdaleka není jediným zdrojem poznání k tomu, že ten rozpor zde skutečně existuje.

Pokud jde o to opakování, měl jsem na mysli třeba toto:

Psal jsi totiž: 

A právě tím, že v logice asi (vůči většinové populaci) relativně zběhlý (snad bohužel) jsem, tak mi ta tvá dedukce nedávala naprosto žádný smysl. Mohl bys pochybovat o tom, že by se tak vyjádřil nějaký člověk, ale rozhodně formálně logicky správné to může být jedno a to samé, i kdybys tam uvedl tisíc synonym oddělelených spojkou A. Netvrdím však, že to je to samé. Pouze reaguji na tvou domněnku, tvůj výrok na téma logiky. Ani nehledám příliš logiku v tom, proč se Pán Ježíš ptal Jana, zda Jej miluje, třikrát takto po sobě. Ale vím, že tím myslel stále jedno a též milování - i když se pokaždé zeptal nepatrně jinak.

Když tak rád používáš logiku, tak už jsem ti psal, že ten jeden odsouzený na kříži měl být s Ježíšem v ráji, nemohl být nikdy na základě svého pokání ponořen (pokřtěn) do vody (teoreticky ano, ale nijak to nevyplývá z textu Písma), a tedy nemůže narozením z vody a Ducha být myšleno, pokřtění ve vodě.

Na zamyšlení: Tělo člověka je složeno většinově z vody (podle Wiki 70% těla je voda) - může někdo vejít do Království Božího, aniž by se nejprve nenarodil tělesně (z vody), a pak duchovně (z Boha, Ducha)?

Podmínku by splnil i odsouzený na kříži a zároveň by se nejednalo o jedno a totéž narození... Nevrdím, že to tak je, že to tak muselo být myšleno. Ale nabízím ti řešení, které je podle mého názoru logicky správné, a snad i docela dobře harmonizovatelné i s ostatními verši Písma a s lidským poznáním. Navíc docela koreluje s Ježíšovým výrokem Jan 3:6, kterým pokračoval. O ponoření ve vodě v této pasáží není nikde nic. Tak nemám důvod domnívat se cokoliv jiného než, že sis ho tam prostě domyslel či vymyslel, aby sis sám před sebou mohl obhájit učení ŘKC (nebo tuto práci s domýšlením už udělal někdo za tebe - sám tě mohu ujistit, že svůj výklad o vodě jsem nikdy nikde nečetl a poprvé jsem jej napsal dneska - protože mi tam ukazovala 'logika', nikoliv duchovní poznání). Víš, ono je šílená výhoda, když nemusíš být ve své víře žádnému lidskému učení ani katechismům zavázán a jenom být závislý na Bohu a na Písmu, na tom, co ti zjeví, buď přímo, skrze Slovo Boží nebo skrze jiné křesťany - a vše můžeš v pokoji podrobit kritice a rozboru Písmem. A taky můžeš tu a tam změnit názor, když zjistíš, že je to velmi pravděpodobně jinak, než jsi věřil. Tak to bylo i v mém případě právě s touto vodou. Prvotní, povrchní pohled, že se tam mluví o křtu vodou, jsem si však dlouho držet nemusel - a dodnes vlastně ani nevím, zda a jaký názor moje původní církev v této oblasti vlastně zastávala. Prostě to nikdo neřešil. Všichni věděli, že se mají nechat pokřtít, a proč. To bylo to podstatné.

..."Pokud si ale někdo čte kontext a vezme Jana od začátku, tak se o dvě minuty později dozví, o jaké vodě to Pán Ježíš mluvil. "...

To se tedy dozví;  a tou vodou bude právě Duch svatý - znovu to ale nedává odpověď na nutnost nového narození z vody a z Ducha (J 3,5).

..."Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven."...

Ani toto však nedává odpověď na nutnost nového narození z vody a z Ducha (J 3,5). Pořád je zde řeč jen o Duchu svatém. A ten má působnost daleko širší, než jen znovuzrozovat nové Boží děti za současného znamení křestní vody.

Proto praxe křtu do Pánova jména se v církvi začala používat až po Kristově oslavení a seslání Ducha svatého na Letnice. Nikoli dřív!

..."Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží."...

Apoštol Petr tu nepíše, že se někdo znovuzrodil z Božího slova - nýbrž  SKRZE  Boží slovo  se znovuzrodil z vody a z Ducha ve křtu. Ono "semeno" není Boží slovo, nýbrž "druhý Adam - Kristus - pro jeho zásluhy z nás Duch svatý učinil Boží děti.

Skutečný smysl tohoto místa je pak tento:  Skrze slyšení Božího slova přichází víra (Ř 10,17), víra pak přivádí ke křtu. Ve křtu se člověk stává Božím dítětem, narozeným z vody a z Ducha svatého.

Tohle je o tom, že křesťan je hříšník - logicky proto, že hřeší - i když třeba jen občas a třeba v nijak závažné věci.

Ale princip hříchu je pořád stejný - pro nás je minutím cíle, kterým by mělo být žít v každém okamžiku s Bohem,  podle Boha.

Bůh odpouští hříchy jenom tomu, kdo z nich činí pokání.

Průběžně hřešíme občas neustále znovu a průběžně z těch nových hříchů musíme znovu učinit pokání, aby nám je Bůh mohl znovu odpustit.  Zatvrzelému člověku Bůh hříchy neodpouští - nikoli proto, že by nechtěl, ale proto, že tento postoj člověka odpuštění brání.

..." každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu"...

Tradiční důsledky vytrhávaní veršů Písma z kontextu:

Ani ty nejsi výjimka! Každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu!

Sama uznáváš, že občas zhřešíš - třeba v nějaké nezávažné věci.

Platí to tedy na každého.

A Ježíš zde nabízí řešení; chceme - li nezůstat otroci, nabízí synovství - uzdravení ze hříchu, věčný život u Boha. Ale jen skrze pokání, skrze odpuštění hříchů, které se děje na základě vyznání hříchů a tedy nijak snad automaticky a samozřejmě.

..."Ale že Ježíš hříchy odpustil a očistil."...

Proč jenom minulý čas, který implikuje podvědomí člověka, že už je vlastně všechno v pořádku, vyřešeno, zařízeno?  Ale co s dnešními hříchy? Aby mohly být odpuštěny a člověk uzdraven, potřebuje z nich učinit pokání, vyznat je a pak jsou mu teprve odpuštěny. Na toto je Kristem ustanovená služba církve hříchy odpouštět (J 20,21-23).

Když jsou křesťanu odpuštěny hříchy, je pak svobodný.

Ale i v tomto stavu zanedlouho znovu zhřeší a znovu potřebuje odpuštění nových hříchů. I když jsou to hříchy stále menší závažnosti (jak člověk pod vedením Boha zraje ke svatosti), pořád jsou to hříchy a každý hřích obecně člověka podle své míry závažnosti pokřivuje, deformuje v něm Boží obraz a bere mu svobodu. Do nebe přece nic nečistého vejít nemůže.