Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ondřej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 309, komentářů celkem: 388044, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 226 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
Frantisek100
cizinec
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106546023
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: Žena jedoucí na šelmě? - Dodatek D
Vloženo Pondělí, 19. září 2005 @ 11:13:00 CEST Vložil: Bolek

Kritika bludů poslal Pastýř

Žena jedoucí na šelmě? - Dodatek D.   Papežská neomylnost & Apoštolská posloupnost.   Na počátku 14 století, povaha neomylnosti církve nebyla ještě dobře definována. Idea, že by papež mohl být osobně neomylný, byla ještě novostí, příliš v kontrastu všemu tradičnímu učení, než aby získala širokou podporu..                                                                        Brian Tierney,"Origins of Papal Infability"1 Řím promluvil, spor skončil.    Augustin (354 - 430) Aby se mohla prosadit potřebnou slepou vírou v papežskou neomylnost a v dogma, že spása je k dostání pouze v římsko  katolické církvi, její hierarchie musela nejprve skrýt mnohá fakta a přepsat historii. Jedním příkladem je výše uvedená věta od Augustina. Když, jak se učilo, i jeden z největších teologů církve byl ochotný se podřídit čemukoliv co Řím (papež, a hierarchie)  nařídila,  potom jistě obyčejný Katolík by měl učinit totéž. Ovšem,  to není to, co měl Augustin na mysli! V kontextu tato věta má na mysli zcela něco jiného: Dvě synody rozhodovaly o nějaké sporné věci  a římský biskup s nimi souhlasil, což se Augustinovi zdálo "víc než  dost," a tak celá věc může být zakončena. To že římský posudek nebyl konečný, a že na to bylo třeba "Concillium Plenarium," už se  neříká.2 Nikde ve své bohaté literární tvorbě nepřichází Augustin ani na hony  blízko k názoru, že by římský biskup měl mít poslední slovo ve věcech víry či mravů! Ve skutečnosti jednou Augustin prohlásil že  Africká církev byla v právu, když odmítla názor římského biskupa Štefana (254-57) ve sporu ohledně křtu. Ani jednou ve všech těch pojednání o mnohých problémech, nenaznačil Augustin, že by římský  biskup měl být konsultován jako finální rozhodčí ve věcech víry. Vlastně Augustin ani nenavrhnul, že by papež měl být vůbec  konsultován!

Je zajímavé, že když Council v Nicei (A.D 325)  rozhodl, že  tři  biskupové z Říma, Alexandrie a Antiochu,  (termín "papež" ještě  neexistoval) byli uznáni jako "nadřazení" ostatním biskupům z méně důležitých křesťanských center, římský biskup v tom čase odmítnul  takové povýšení. Historik Lars Qualben dále komentuje: Generální Sněm v Constantinopole (A.D. 381) určil biskupa tohoto města jako Patriarchu; Generální Sněm v Chalcedónu (A.D. 451) věnoval ten stejný titul biskupu v Jerusalémě (opomenuli římského biskupa) a Patriarch Constantinopole, (ne Říma) byl zvolený hlavním biskupem celé církve. Potom co Západní císařství bylo (476) zničeno, císař Constantinopole se stal jediným císařem  světa, a tato nová hodnost také přidala prestiž patriarchovi města. Biskup Říma a patriarch Constantinopole se stali předními rivaly o nadřazenost v církvi. (Qualben,"History of the Christian Church)3   DOKTRÍNA NEJDŘÍVE VYHLÁŠENA CÍSAŘI Byli to císařové, kdo vlastně prohlásil svrchovanost biskupa Říma nad Západní církví (ne nad církví univerzální!) a nazvali ho "Římským Papežem" už v pátém století. Edikt císařů Valentiniána III. a Theodosia II. (A.D.445)  prohlašoval: "Nařizujeme tímto ediktem na věčné časy, že není zákonné pro biskupy gallské, či  z jiných provincií se pokoušet o něco, co by bylo proti starým  zvykům, bez autority toho ctihodného muže Papeže Věčného Města." (Sidney Z. Ehler, John B.Morrall, "Church and State Through the  Centuries" 1954).4 Je nutné poukázat na fakt, že toto uznání papežské autority přichází od císařů, ne z ekumenických sněmů, které by zastupovaly církvi. Hlavním účelem - z hlediska císařů nebylo podřídit se  Písmu, ale udržovat jednotu říše, a jednota mezi soutěžícími  biskupy byla pro tento cíl nutná. Řím, jelikož byl hlavním městem,  musel být centrem duchovní autority právě tak, jako civilní. Kromě toho Katolík, který v tomto nalézá pohodu, musí právě tak přijmout fakt, že i když císařové projevovali úctu vůči papežům, dávali jasně najevo, že stojí nad nimi. Na příklad císař Justinián, v jeho ediktu (17 duben 535) o "vztahu mezi církví a státem" prohlásil:"  Pochopitelně je rozdíl mezi duchovními a světskými prvky v křesťanské společnosti - ale pro všechny praktické potřeby, císař má kontrolu nad oběma a dohlíží, jak je také povinný, na morální stav duchovenstva." (Ehler, Morrall)5 Bude to trvat ještě staletí, než papežové zřídí svou autoritu nad císaři a králi a ještě mnohem déle, než dosáhnou uznání jak papežské neomylnosti, tak i vlády nad celou církví. Faktem je, že sněmy uplatňovaly svou autoritu nad papeži. Více než jeden sněm sesadil rivalského "nápadníka" na Petrův trůn, který tvrdil - právě tak jako ten druhý - že je tím pravým Náměstkem Krista. I když - tu  a tam - se římský biskup pokoušel - pro své vlastní sobecké důvod - uchvátit autoritu nad celou církví, nebylo to nikdy přijato celým Křesťanstvem a ani  tonemohl  ukázat ať už v tradici či v nějakém schválení sněmu až  když se přiblížilo druhé tisíciletí. Tento nárok se konečně dočkal schválení na Západě, 19 let po Velkém Schizma když, v r. 1073. papež Řehoř VII. zakázal všem Katolíkům, nazyývat papežem kohokoliv jiného než biskupa římského.  Před tímto zákazem mnoho biskupů bylo láskyplně  oslovováno jako "pope," či "papa." Přesto že římsko katolická církev má seznam "papežů" od samého počátku, a všichni údajní biskupové Říma jsou tak nazýváni, ve skutečnosti tento fakt nebyl obecně přijat před 1073.   ZÁCHRANA NEOMYLNOSTI JEJÍM POPŘENÍM. Ukázali jsme že způsob, jakým mnozí papežové svůj úřad získali, (vojenskou mocí, používáním prostitutek, koupí, skrze vládce,  pomocí násilí ulice a.t.d.) popírá tvrzení, že papežství přicházelo  z neporušené linie až od Petra. Už ta skutečnost, že více než jeden  papež seděl na "Petrově trůnu" ve stejné době, každý z nich  s tvrzením, že "on je tím pravým, neomylným, "Nástupcem Petra"  každý z nich použil své údajné právo exkomunikace na toho druhého.  To vše dokazuje, že teorie "apoštolské posloupnosti" je výmyslem!  Poslední případ, kdy více jak jeden "aspirant" si dělá stejné  nároky na papežství - ten celý problém byl vyřešený způsobem, která  vlastně ničí jakýkoliv nárok na "papežskou neomylnost" Na počátku patnáctého století byli tři lidé, kteří si dělali  nárok na papežský trůn. Byl to Řehoř XII., (1406-15),  jehož první  papežský čin bylo zastavit papežskou korunu, aby za 6000 florintů zaplatil své dluhy z hazardní hry, Benedikt XIII., (1394-1423) z Avignonu (jeden z mnoha papežů, kteří žili v Avignonském paláci během schizma, které trvalo víc jak 100 let) s Římem a Avignonem kteří, každý z nich, tvrdil že je tím pravým papežem, a exkomunikovali jeden druhého. Potom Alexandr V. (1409-10) jehož hlavní zábavou bylo hodování, a který byl obsluhovaný 400 sluhy,  všechny  ženy. Poslední papež byl otrávený Baldassarem Cossou, který  si osvojil pontifikát na jeho místě pod jménem Jan XXIII. (1410-15) Všichni tři byli sesazeni Kostnickým Sněmem až do doby největšího sněmu Západu, s přítomnými 300 biskupy a zástupci patnácti univerzit. I když dnes je ukazován jako "antipapež," byl to papež John XXIII., který formálně zahájil Sněm na svátek "Všech  Svatých " 1414. Takové byly intriky kolem sjezdu církevních vůdců, že kolem 500 těl skončilo v nedalekém Kostnickém jezeře během těch 4 let "křesťanského" shromáždění!  Dále bylo zaznamenáno, že bylo zapotřebí přivést 1200 prostitutek, aby udržely biskupy a kardinály v dobré náladě! A přesto ten stejný sněm odsoudil Jana Husa do  plamenů za učení, že není vyšší autority než Písmo, které má každý,  i duchovní a i papežové poslouchat a žít svaté životy. Z těch tří papežů, kteří tvrdili že každý z nich je tím  pravým Náměstkem Krista, pouze Řehoř XII. je dnes na listě jako legitimní papež,  (přesto že byl sněmem sesazen)  ti druzí dva, jako proti-papežové). Když v roce 1958 nástupce papeže Pia XII. si vzal  jméno Jan XXIII. více než jedna katolická katedrála musela udělat opravu, protože jméno Jana XXIII. bylo již na listě papežů. Ten původní papež Jan XXIII., byl popsán jako "bývalý pirát," "hromadný  vrah," "masový smilník"  s inklinací pro jeptišky, "vyděrač," "pasák  prostitutek," "podvodník." (Peter de Rosa, "Vicars of Christ" 1988)6 Je to ironie, která by se měla stát operou: Papež Jan XXIII., který sněm zahajoval, byl sněmem odsouzený do vězení. Bylo s ním  zacházeno mnohem mírněji, než si zasloužil. Původních 54 obvinění  snížili na pouhých pět. Edward Gibbon v "History of the Decline and Fall of the Roman Empire": Ta nejskandálštější obvinění proti Janu XXIII. byla potlačena. "Náměstek Krista" byl obviněný z pirátství, vraždy, sodomie, znásilnění a incestu. Zatím co neúplatný Jan Hus  byl upálený na hranici Sněmem Kostnickým za to, že žádal reformu církve, Jan XXIII. dostal 3 roky za své hnusné zločiny. Kardinál Oddo Colona byl jmenován novým papežem Kostnickým Sněmem a přijmul jméno Martin V. (1417-1431) Potom co byl bývalý papež Jan XXIII. propuštěný z vězení, papež Martin V. ustavil  tohoto hromadného zločince za biskupa z Frascati a kardinála z Tusculum. Potom, z titulu moci římsko katolické církve, Kardinál  Baldassare Cossa ustavoval kněze, a slavnostně měnil oplatky a víno  na tělo a krev Ježíše Krista - alespoň to bylo to, co věrní věřili.          Jako kardinál, bývalý papež Jan XXIII. bývalý trestanec, byl kvalifikován dávat svůj hlas při volbě nového papeže spolu  s dalšími kardinály, kteří nebyli příliš vzadu na seznamu zločinců. Ironicky, Kostnický Sněm zachránil církev před třemi  bojujícími papeži tím, že prosadil svou autoritu nad papežstvím. Hlasování bylo jednomyslné z ustavení následujícího principu: Každý zákonně svolaný ekumenický sněm, který representuje církev, odvozuje svou autoritu přímo od Krista a každý, včetně papeže je  podřízený sněmu v otázkách víry, a v reformaci církve.7 Kdyby byla papežská neomylnost - jak ji známe dnes - uznávaná  tehdy, vyřešení dilematu třech papežů by bylo nemožné. Dogma papežské neomylnosti, které bylo potvrzeno při Prvním Vatikánském Sněmu v 1870,  je popřením autority, kterou dřívější Sněm Kostnický prosadil nad papeži, aby zachránil církvi. Komentáře von Dollingera jsou zajímavé už proto, že jeho kniha vyšla několik týdnů dříve, než Vatikán I. popřel autoritu předešlého sněmu, Sněmu Kostnického,  ve při: Moc sněmu nebo moc papežská: Řehoř XII. a Benedikt XIII. byli opuštěni kardinály a vše co se dalo považovat za římsko katolickou církev, se odehrálo ve Sněmu Kostnickém. Pakliže je papež podřízený sněmu, není neomylný! Církev a Sněm, který ji representuje dědí Kristovy sliby a ne papež, který se může mýlit  stranou Sněmu a může být Sněmem souzen. Dekrety sněmu popírají základní pozici papežského systému, který je tímto velmi výmluvně označený jako omyl a zneužití. A přesto tento systém převažoval v administraci církve po staletí,  byl vyučován v kánonském zákonu, v knihách a školách náboženských řádů - obzvláště v tomistické literatuře, a byl předpokládán a potvrzen papeži, kteří jsou novou autoritou zákonů církve. A nakonec: Nikdo nepromluvil v jeho prospěch, nikdo neoponoval doktrínám Kostnice, nikdo neprotestoval! (Dollinger)8                                        


"Žena jedoucí na šelmě? - Dodatek D" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Žena jedoucí na šelmě? - Dodatek D (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Neděle, 16. březen 2008 @ 18:38:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Pastýři,


Díky za umístění ukázky ze zajímavé knihy. Věřím, že bude užitečné uvést níže odkaz na celou knihu i na její jednotlivé kapitoly dostupné na Granu.


Celá kniha Žena jedoucí na šelmě? od Dave Hunta zdarma ke stažení: http://nkz.reformace.cz/docs/Zena_jedouci_na_selme.zip


Kapitoly z knihy "Žena jedoucí na šelmě?" od Dave Hunta; stačí kliknout a číst:

Žena jedoucí na šelmě? - 2. Důvody pro uvěření.

Žena jedoucí na šelmě? - 3. Velikonoční Spiknutí?

Žena jedoucí na šelmě? - 8. Nepřerušená linie apoštolské posloupnosti?

Žena jedoucí na šelmě? - 9. Neomylní heretici?

Žena jedoucí na šelmě? - 10. Neomylnost & Tyranie

Žena jedoucí na šelmě? - 11. Na které skále?

Žena jedoucí na šelmě? - 12. Nečistá matka

Žena jedoucí na šelmě? - 13. Svůdce duší

Žena jedoucí na šelmě? - 14. Neuvěřitelná metamorfóza

Žena jedoucí na šelmě? - 15. Nečistá Aliance

Žena jedoucí na šelmě? - 16. Vláda nad králi

Žena jedoucí na šelmě? - 17. Krev mučedníků

Žena jedoucí na šelmě? - 18. Pozadí Holocaustu

Žena jedoucí na šelmě? - 19. Vatikán, Nacisté a Židé

Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů

Žena jedoucí na šelmě? - 21. Vatikánské krysí stezky

Žena jedoucí na šelmě? - 22. Sola Scriptura?

Žena jedoucí na šelmě? - 23. Otázka Spásy

Žena jedoucí na šelmě? - 24. „Oběť“ Mše

Žena jedoucí na šelmě? - 25 Zrazená Reformace

Žena jedoucí na šelmě? - 26.  Apostásie a Ekumenismus

Žena jedoucí na šelmě? - 27.  A co Marie?

Žena jedoucí na šelmě? - 28. Přichází Nový Světový Řád



Jak obdržíte spasení???


LUTHER O MŠI: Mše v papežství je největší a nejhroznější ohavnost


DNES JE 8.11. – PŘIPOMEŇME SI OBĚTI ŘÍMSKÉHO KATOLICISMU


STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA


KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.


VZPAMATUJTE SE!!! PÁN JEŽÍŠ KRISTUS UŽ SE VRÁTIL FYZICKY NA ZEM!!!


ŘKC chystá v Assisi synkretistické setkání s pohany !!! Papež to podporuje !!!


Stránky http://prokrestany.sweb.cz/ pomáhají naší ekumenické káře


Ježíš Kristus už nestačí? Aneb ”Kde se uctívá Maria tam není Církev Kristova II.


KDO JE MATKOU VŠECH KŘESŤANů? Je to stejná matka, jakou vyznává katolicismus?


Římsko-katolická církev neexistuje! Existuje pouze tento protimluv! A co je BVC?


Něco více, než náboženství


Co je to Láska? Postavit se za pravdu, nebo bližnímu do očí lhát?


Zakládá se římskokatolické učení na biblické pravdě?




Téma související s ospravedlněním - předurčení:























Odkazy na zajímavé webové stránky:

http://www.reformace.cz/

http://nkz.reformace.cz/

http://prokrestany.sweb.cz/



Užitečný odkaz na rychlé vyhledáváni v Bibli:
 
http://www.biblenet.cz/bible/





Přeji požehnané studium

r



Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy