Grano Salis - Sucasny islam

Chcela by som upozornit na to, ze v moslimskom svete plati, ze zena nepoziva taku blazenost v nebi ako muz / je to v korane/Ak zenu znasilnia, potrestaju ju a daju muzovi, ktory je znasilnil.Dalej kazdy, kto zabije neveriaceho /cize aj krestana/ ide rovno do neba/je to v korane,/kazde uzemie, kde uz raz vstupil moslim sa povazuje za moslimske uzemie a moslim ma pravo on bojovat,ked sa naskytne vhodna chvila.dale´j kto prejde na krestansku vieru musi byt vazneny a v case sarie zabity, zena, ktora si zoberie krestana ma byt zabita .

Francuzsky vodca moslimov sa vyjadril, ze budu mat tolko deti, ze dobyju Europu, v Nemecku moslimovia, aby vo volbach nezvitazili krestanske strany, podporili svojho casu zelenych, Upozornili na to biskupi, takze Nemci sa potom trochu spamatali. Teraz citacia:“. Zvláštností islámského učení je dovolená lež - taquíja. Opora pro takové jednání vychází ze súry (3:28) „Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby“. Nejsou – li tedy muslimové dostatečně silní k otevřenému boji, v zájmu šíření islámu je morálně dovoleno lhát. Je dobré si uvědomit, že i mezi muslimy panuje široké spektrum názorů, jsou mezi nimi lidé dobří i zlí a mnoho z nich takové jednání v praxi odmítá. Nicméně výklad Koránu toto připouští. Je smutnou skutečností, že i v samotném Koránu je více výzev k násilí, k zabíjení i k otroctví, než k modlitbě. Nutno připustit, že i v Koránu jsou verše, napsané ve smířlivém duchu. I když se co do počtu vyskytují jen vzácně. “ V kontrastu s křesťanskou láskou a odpuštěním naopak islám určuje krevní mstu. .“ Zabití nevěřícího Korán vůbec neřeší jako zločin. Veškerý život muslima je podřízen předpisům šaríi – muslimského práva. A to do nejmenších detailů všedního života. Na minutu přesně předepsané časy modliteb, kterou rukou se má co dělat, které potraviny jsou „haram“ (nečisté, zakázané), kdy a jakým způsobem se mýt, jak se oblékat, jak se chovat. Při výkladu Koránu je přímo zakázáno používat vlastní úsudek 5,37-47) )Zákony šaríe stanovují, že není žádné pokání za zabití odpadlíka od islámu, protože stejně zaslouží smrt. Islám je agresívní náboženství.. Zatímco křesťanství se šířilo převážně hlásáním evangelia a mučedníky, úspěch islámské expanze spočívá v jednoduché nabídce motivace boje, udržující vysokou bojeschopnost. Muslim bojuje za Alláha, šíření „pravé“ víry. Pokud zvítězí, připadne mu bohatá kořist i otroci (manželství poražených jsou automaticky zrušena a ženy připadnou jako otrokyně vítězům). Pokud v boji zemře, dostane se rovnou do ráje, kde obdrží za manželky 72 pannen. V každém případě ho tedy čeká zisk. Scénář bývá vždycky stejný. Nejdřív nabídka k „míru“ – k obrácení na islám, nebo k podřízení. Po souhlasu následuje nenásilné nastolení vlády muslimů, po nesouhlasu následuje boj se všemi důsledky. O islámu se tedy nedá tvrdit, že by byl nutně krvelačný – takový pohled je zjednodušující. Přijmeš – li islám, jsi totiž automaticky náš kamarád. Na straně druhé se ale nedá přehlédnout naprostá segregace žen, či jinověrců a neslučitelnost islámského práva se svobodou vyznání. A přesně o toto jde v islámském učení z pohledu evropského chápání lidské svobody. Takový postoj je v našich očích zvrácený a pro nás nepřijatelný. Pro nás i význam nedonucovat platí pro všechny stejně a na obě strany. Citát: „Mezi pohany a ateisty je povinností muslima šířit islámskou víru, ať už ji přijmou dobrovolně, nebo NEDOBROVOLNĚ. Protože konec konců je to v jejich prospěch.“ (říká jak islám, tak i český muslim a arabista Petr Pelikán). http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00399354.mp3 Je třeba mít na paměti, že i tzv. praislámské země byly původně křesťanské. Roku 638 dobyli Arabové Jeruzalém, byli ale tradičně ke křesťanům tolerantní a nezacházeli s křesťanským obyvatelstvem ani s poutníky, kteří putovali ke Svatému hrobu, špatně. Z poutí jim plynul nemalý zisk v podobě obchodu a vybíraných dávek. Později se v Jeruzalémě dostali k moci egyptští Fátimovci a r.1009, chalífa (al-Hákim bin Amr Alláh) nechal zničit chrám Božího hrobu a začal pronásledovat místní křesťany. Křížové výpravy bez ohledu na jejich praktický žalostný dopad, byly tak vlastně reakcí Západu na muslimskou rozpínavost a v samotném prvopočátku byly motivovány snahou o osvobození Božího hrobu i místních křesťanů. Dopad islámské víry na muslimy můžeme posoudit i dnes, podle osvědčeného biblického pravidla: „Po ovoci je poznáte.“ Nakolik tedy obraz života v islámském světě odpovídá životu v míru? Kde je ovoce tohoto života? Jaký účinek měl islám na celé generace jeho vyznavačů? Proč za tolik staletí trvání islámu nikde ve světě nefunguje ideální stát podle islámského učení? Kolik ozbrojených konfliktů je v současnosti, kde by alespoň jedna strana nebyla muslimská? Je snad znakem mírumilovnosti prolévat krev? Přestože před islámem byly v těchto zemích rozvinuté kultury daleko dříve, než u nás, dodnes nemají rozvinuté technologie, ani nelétají do kosmu. Islám způsobil ustrnutí všestranného vývoje, neposkytl lidem za ta staletí nutnou svobodu k rozvoji samostatného myšlení ve všech oblastech života. Proto je třeba se naučit nehodnotit jednotlivé muslimy podle islámu, ale jako ostatní lidi každého zvlášť, podle jejich skutečných činů. Z hodnocení islámského učení naopak vyplývá, že islám není cestou vpřed, ale skokem do středověku, jaký je třeba zásadně odmítnout. Anton S. Bačík Použitá literatura: Hrbkův překlad Koránu Archívy isláminfo Kropáček: Duchovní cesty islámu U vyssie spominanych autorov najdete ajvelmi dlhe citaty z koranu .

	Hledej
	Je a svátek má Jaroslav. Vytvoření registrace